Zločiny bez trestu. Nájemní vrazi umírají, bossové podsvětí mohou být v klidu

Vlastimil Spěvák nemá rád, když se říká, že je šéfem podsvětí. Lidé z prostředí organizovaného zločinu ho ale takhle vnímají a stejně o něm mluví v důvěrných zprávách i policisté. Když jsem to Spěvákovi koncem letošního srpna říkal, nehnul brvou. Až teprve když jsem mu sdělil, že z debat s policisty a zločinci vyplývá, že patří k nejvlivnějším lidem takzvaného polosvěta, změnil výraz ve tváři. „Jsem polichocen, že to tak cítíte nebo že jste to tak vydedukoval,“ řekl Spěvák a souhlasil s neformálním rozhovorem.

Šéf podsvětí, nebo boss polosvěta? Ten nepodstatný terminologický rozdíl ukázal, jak moc Spěvákovi záleží na tom, aby se vymanil ze staré doby, kdy se opravdu pohyboval jen v kriminálním podsvětí, které si postupem doby podmanil a ovládl.

Spěvák, jemuž bude letos sedmdesát let, si dává velký pozor na to, k čemu se vyjadřuje. Moc dobře ví, že cokoli řekne, se může obrátit proti němu. A tak ze zásady nemluví do protokolů policie a nevykecává se do telefonů. A je naprosto výjimečné, když si sedne na kafe s novinářem. A je svým způsobem zázrak, když na chvíli vypne mód ostražitosti a přestane mluvit ve frázích „nebudu se vyjadřovat, otočme list, na shledanou“.

Asi jsem měl štěstí. Možná měl jen dobrou náladu a já se do ní zrovna trefil. A tak vznikla příležitost ho vyzpovídat.  

„S investigativními novináři je to těžký. Taháte ze mě rozumy, chcete vědět všechno a úplně nejraději, kdo je kde zahrabanej. Ale vy moc dobře víte, že vám nic takovýho nepovím. U ničeho takovýho jsem totiž nebyl a o ničem takovým nevím,“ řekl Spěvák.

Jako by odtušil, kam mé otázky povedou.

Pravidla podsvětí

V podsvětí platí jedno zásadní pravidlo: „Kdo je tuhej nebo sedí, tomu se nevyplácí.“ Myšleno, jako peníze, samozřejmě.

A tak se někdy unáší a vraždí. „Protože tomu, kdo chtěl z kšeftu moc peněz nebo je naopak měl a nechtěl se dělit, se pak nemusí dávat podíl. Protože je tuhej. Prostě není. Zhasnul. A když není, tak není. A není ani problém s penězi,“ řekl mi zdroj z podsvětí.

„Pravidlo číslo dvě je: udělat to dobře. Aby nezůstaly stopy po tom, když se někdo zhasíná. To musí být luxusní práce. Promyšlená. Ne vystřílet zásobník a utéct z místa. Jen debil tam nechá plno stop, a ještě k tomu náboje,“ dodal tento muž.

„No a pravidlo číslo tři je: když jste zmizelej, tak jste zmizelej. Nejlepší je, když vás prostě nikdo nenajde. Slehne se po vás zem a je to. Nejste. Jste nic. Jedno velké nic. Když není mrtvola, není soud. Na to tady u nás v podsvětí sázíme,“ vysvětlil. 

Likvidátoři těl

Nájemný vrah Adolf Hlubik jednou při výslechu na policii popsal, že k likvidování obětí používal kyselinu. Jindy zase továrnu na výrobu vápna, kam se podle něj dá oběť hodit. A když ho prý v roce 2002 požádalo komando, které jednu oběť uneslo a pak i zabilo, aby jim s likvidací těla pomohl, navrhl, že když momentálně u sebe nemá kyselinu a ani není po ruce vápenka, tak jednoduše koupí benzin a tělo spálí. To prý únosci odmítli, protože by nešlo o bezproblémovou likvidaci.