Reportáž

Po stopách Sherlocka Holmese. Jak jsme přespali na blatech, kde řádil pes baskervillský 

Post Image

Po stopách Sherlocka Holmese. Jak jsme přespali na blatech, kde řádil pes baskervillský 

Play icon
22 minut
Blata. Při chůzi se nám sice místy houpe zem pod nohama, ale nakonec nacházíme relativně dobré místo k přenocování.

foto: Libor Hruška

Postavit si stan a pár nocí kempovat, kdekoliv se člověku zachce, je v naprosté většině národních parků nemyslitelné. Anglický Dartmoor je výjimkou. Wild camping neboli kempování nadivoko je tu legální od poloviny osmdesátých let. Přespat se dá třeba přímo na blatech, po kterých se proháněl přízračný pes baskervillský Arthura Conana Doyla.

Čím déle zde člověk prodlévá, tím hlouběji se mu v duši usazuje duch blat, jejich pustota, ale i jejich ponurý půvab. Jakmile zakotvíte v blatech, dáte tím vale veškeré moderní Anglii… 

Tyto věty píše doktor John Watson svému příteli Sherlocku Holmesovi v jednom z nejslavnějších detektivních příběhů všech dob, v románu Pes baskervillský. 

A úplně stejně umí Dartmoor – melancholický kraj u pramenů řeky Dart – omámit i dnes. Více než sto dvacet let poté, co sem spisovatel Arthur Conan Doyle poslal své hrdiny vyšetřovat podezřelou smrt sira Charlese Baskervilla, majitele baskervillského panství. 

Národní park ležící na jednom z nejjižnějších míst Anglie v hrabství Devon sice, podobně jako jiné evropské rezervace, řeší od covidových restrikcí bezprecedentní nárůst počtu turistů, naše čtyřčlenná skupina však má evidentně štěstí na výběr trasy. Během dvoudenního přechodu blat potkáváme jen pár osamělých tuláků.

Přečtěte si také

Krajina ze snů

Přečíst dětem týden před letní dovolenou v Anglii Psa baskervillského byl trochu risk. Naštěstí ani jeden ze synů neprotestoval, že se chystáme strávit pár dní v kraji, kde se po nocích toulají světélkující krvelačné bestie, ukrývají uprchlí trestanci a roztomilí poníci hynou v bezedných bažinách. Naopak. O močálu, v němž se utopil hlavní padouch Stapleton, nebo o skalisku, kde si Sherlock Holmes zřídil utajenou pozorovatelnu, před odletem básnili babičkám víc než o plážích a mořských akváriích.

Internetové diskuse o stezkách, které křižují dartmoorská blata, jsem si přesto raději nechal pro sebe a nemluvil o nich ani před manželkou. „Na tomto úseku se cesta úplně ztrácí a člověk musí přeskakovat z drnu na drn, aby nezabředl do bahna.“ „V místě, kde stezka překračuje potok, se dá obvykle přejít suchou nohou po kamenech. Po deštích se ale člověk musí buď přebrodit bažinou, nebo se vydat dál proti proudu.“ I tohle se člověk na webu dočte o stezce Abbot’s Way, která jinak na mapách působí jako vzorně značená turistická dálnice podobná těm v Českém ráji nebo Posázaví. Právě po ní máme v plánu přejít centrální část národního parku z vesnice Princetown do městečka Buckfastleigh.

Podpořte Reportér sdílením článku