V myší díře jsme našli unikátní válečný rozkaz z roku 1916, líčí britský archeolog usazený v Česku 

Co vás, britského archeologa po padesátce, přivedlo do Sudet v České republice?

Moje přítelkyně Hana chtěla být blízko rodičům, kteří žijí v Klášterci nad Ohří. Tak jsme si prohlédli inzeráty nemovitostí, udělali seznam a začali hledat. Tohle místo vypadalo pro naše potřeby trochu moc velké, ale jakmile jsem prošel dveřmi, věděl jsem, že je to ono – starý dům, s charakterem, klidný… A zrovna včera se v obci poprvé konala akce pro lidi, kteří byli z vesnice po válce odsunuti, a jejich potomci vůbec poprvé vstoupili do našeho domu.

Jaké to bylo?

Velmi emotivní. Generace jejich předků tu hospodařily několik set let. Viděl jsem fotku z odsunu, která byla dost skličující: každý z nich si nesl pár desítek kil svých osobních věcí, pak je v Teplé naložili na dobytčí vagony. 

Jak se vám v tom starém domě žije?

No, časem jsme tu objevili i nepříjemné věci, jako je dřevomorka v podlaze… 

A nemáte tady třeba duchy?

První noc, co jsme tu strávili, jsme byli přesvědčeni, že ano. Strávili jsme ji celou schovaní pod peřinami, protože jsme zřetelně slyšeli, jak domem ťapkají dětské nožičky. Pak jsme zjistili, že tu máme velkou kunu, i když podle těch zvuků musí mít těžké boty. 

Pokud vím, pracoval jste v podobné vylidněné oblasti i ve svém rodném Skotsku…

Ano, právě proto jsem už před příchodem do Sudet věděl, co znamená, když odejdou lidé a země se stane územím nikoho. V 18. a 19. století se totiž ve Skotsku odehrála věc, které se říká Highland Clearances (vyklízení Vysočiny – pozn. aut.). Celé komunity tehdy byly vysídleny, protože pro majitele půdy bylo výhodnější mít na ní ovce než lidi. Dotklo se to desítek tisíc obyvatel a ve Skotsku je to stále otevřená rána. Až tam pojedete a uvidíte ohromné a prázdné plochy, je to proto, že z nich byli vysídleni lidé, kteří poté odjeli do Ameriky, Kanady, Austrálie. Často při tom násilném vystěhovávání zapálili střechy na domech, takže z nich nezbylo nic.

A jak se vám Sudety, které přirovnáváte k oněm prázdným skotským regionům, líbí?  

Jedním z důvodů, proč jsou Sudety tak krásné a podmanivé, je, že z nich odešlo tolik lidí. Když se ale projdete lesem a zničehonic narazíte na kus zdi nebo starý hřbitov, uvědomíte si, že tu žily rodiny… Bylo ale dojemné, když jsem se včera setkal s potomky původních obyvatel domu; pětašedesátiletý pán poprvé v životě navštívil dům, ve kterém žila jeho matka a který chtěl vždycky navštívit. Věděl, kde měla maminka ložnici a kde světnici. A viděl, že mám jejich dům rád a chovám se k němu s respektem… Bývám tu nicméně jen kratší čas a pak zase odjíždím za prací.  

Tu vodu jsem vypil

Jak jste se vlastně dostal k archeologii? 

Babička mi vyprávěla, že když mi bylo asi čtyři a půl, sebral jsem jí jeden z jejích nejlepších nožů na rybu a vykopal jsem na zahradě kostru ptáčka. A pak jsem ty kosti opatrně vystavil na stole. Našel jsem svůj starý notes z doby, kdy mi bylo asi deset, kam jsem si napsal, že se chci stát vědcem a archeologem a že pojedu do Řecka a objevím město a pak se vrátím a všem o tom povím. Když mi bylo třináct, jel jsem poprvé na vykopávky do jeskyně na rozhraní Walesu a Anglie. Šest týdnů jsme bydleli v jeskyni a kopali. Tu expedici vedl šílený archeolog, který mě naučil o oboru všechno, no a s ním jsem pak odjel do Francie.