Petr Dvořák a rok bez televize: Pro mě je to dobře, uvidíme, jestli i pro ČT 

Jak se máte rok po odchodu z České televize?

Děkuju, dobře, jsem zdráv a svěží. (se smíchem) Uvolnily se mi ruce i hlava, doháním čas s rodinou, cestuju, fotím, snažím se sportovat a vlastně využívám toho, že jsem měl ve smlouvě s Českou televizí konkurenční doložku, podle které nesmím rok po ukončení pracovního poměru pracovat v oblasti televizního vysílání nebo v produkci televizního a filmového obsahu, případně jakýmkoliv způsobem ČT konkurovat. Takže počkám na konec září a pak se uvidí.

Když vloni v červnu Rada ČT zvolila novým generálním ředitelem Jana Součka, bylo na vás vidět velké zklamání. Přešlo vás už?

Nebudu zastírat, že mě to hodně mrzelo; jsem soutěživý typ, chci věci dotahovat do konce. Postupně se mi to ale v hlavě rozleželo a dospěl jsem k názoru, že takhle to zkrátka za daných okolností mělo dopadnout a pro mě to je určitě dobře. Uvidíme, jestli i pro Českou televizi.

Do roku 2020 jsem byl členem Rady ČT, takže jsem vaši práci sledoval zblízka. A překvapilo mě, že jste se vůbec ucházel o třetí mandát v řadě. Dvanáct let, po která jste řediteloval, je mnohem déle, než vydržel kterýkoliv z vašich předchůdců, a osmnáct let na tak exponované pozici by byl už extrém.

Bezpochyby. Proto jsem strašně dlouho váhal, jestli do toho jít. Věděl jsem, že se nám za těch dlouhých dvanáct let povedla spousta věcí a ČT zažila zářné chvíle, které se ale nemusí opakovat. Na druhé straně jsem měl chuť dotáhnout navýšení poplatků a vůbec reformu financování ČT, protože tomu jsem dal opravdu hodně času a úsilí. Zároveň mě lákalo být při změnách, které média, konkrétně ta elektronická, v příštích letech čekají: dorůstá generace Z, což jsou děti narozené kolem a po přelomu tisíciletí, dál se bude vyvíjet rozdělení trhu mezi streamovací platformy, televize a filmový průmysl. A nějak do toho vstoupí umělá inteligence, jejíž vliv exponenciálně roste a nikdo neví, jak a kde všude nakonec zasáhne. Takže nakonec jsem se rozhodl to zkusit, i proto, že mě práce v České televizi strašně bavila a naplňovala.

Dal vám někdo najevo, že mít jednoho generálního ředitele ČT osmnáct let je prostě příliš dlouho?

Jediný, kdo mi to otevřeně řekl, byl Marek Benda a tomu jsem se musel smát, protože on sám je poslancem s jednou krátkou přestávkou od zimy 1990. Občas to někdo z radních zmínil, ale ne jako zásadní problém – a i tohle ustalo, když si přečetli můj projekt. V kulturních institucích podobného charakteru, kde se musí plánovat na dlouho dopředu, nebývá neobvyklé, že je někdo vede opravdu dlouho. Podívejte se na Národní muzeum, Českou filharmonii, Národní divadlo, Uměleckoprůmyslové museum, Galerii Rudolfinum…

Generálního ředitele ale volí Rada ČT, která k vám od výrazné obměny v roce 2020 byla, eufemisticky řečeno, velmi kritická.

Tehdy, za premiéra Babiše a prezidenta Zemana, poslanecká sněmovna jmenovala do patnáctičlenné rady šest nových členů, které s velkou podporou Hradu protlačila neformální koalice ANO, SPD, KSČM a nově vzniklé Trikolory, odštěpené od ODS, pod vedením Václava Klause mladšího. Ti noví si v radě našli ještě pár délesloužících spojenců a od první chvíle mi šli po krku.

Tehdy téměř třetinu Rady ČT, konkrétně šlo o čtyři členy z patnácti, tvořili bývalí zaměstnanci ČT, kteří odešli ať už ze své, nebo vaší vůle, ale ve všech případech v souvislosti s vaším nástupem do funkce. Jak jste vnímal jejich jmenování do rady?

Co na to říct?! Jeden se mnou prohrál výběrové řízení na místo generálního ředitele v roce 2011, další v roce 2017. Se třetím jsem se rozloučil čtvrt roku po svém nástupu do ČT a čtvrtému jsem neprodloužil mandát v čele ostravského studia. Potom společně zasedli v radě a říkali mi, jak to mám dělat… Já chvíli doufal, že jim přece jen půjde v první řadě o televizi, a ne o kompenzaci příkoří, která mohli cítit, ale z toho mě brzy vyvedli.