Tuny odpadu, které krouží kolem Země, pocítí každý z nás. Na daních

Co přesně je kosmický odpad?

Kosmický odpad je všechno, co člověk vypustil do vesmíru a už se nepoužívá. Jde o věci, které už neplní svou funkci a létají kolem Země v různých výškách.

Takže třeba staré družice?

Jsou to i staré družice, ale ty tvoří jen čtvrtinu všeho odpadu. Potom jde třeba o různé výnosné rakety, které letěly se satelity, ale taky platformy, z nichž se ty satelity na oběžnou dráhu vypouštějí. Ani to ale není všechno, jde hlavně o ohromnou spoustu malých úlomků z kolizí nebo výbuchů.

Výbuchů?

Ano, výbuchů, ty dělají největší paseku. Ať už jde o kolizi dvou velkých objektů, výbuch zbylého paliva v některé z výnosných raket, nebo protidružicové zbraně.

Co jsou protidružicové zbraně?

Takzvaný anti-satellite weapon system. Vyvinuly ho velké státy proto, aby mohly udeřit na protivníka a zničit jeho družicové systémy. Ty rakety se bohužel stále používají, myslím, že zatím poslední použilo Rusko v roce 2021, sestřelilo svůj starý, sovětský satelit.

To není zakázané?

Není. Doporučení je se těchto technologií zříct. Ale to se neděje.

Takže „hvězdné války“, podobné těm z minulého století? To se pořád děje?

Dá se to tak říct. A s postupem dobývání vesmíru to bude asi čím dál tím častější. Ve vesmírném výzkumu různé státy vyspívají postupně. Třeba USA vyvinuly tyhle zbraně už v 50., 60. a 70. letech a testovaly je během studené války. Čili odpad, který těmi zbraněmi vytvořily, už dávno sestoupil do atmosféry, kde shořel. Problém je v tom, že země jako Rusko nebo Čína vyspívají v tomhle ohledu později – a testují je až teď. Tedy ve chvíli, kdy je kosmického provozu mnohem víc. Tím pádem vzniká i víc škod, nový odpad totiž bude ve vesmíru rotovat a potkávat nové, stále ještě fungující systémy.

Kolik po takovém sestřelu zůstává odpadu? A jak je velký?

Co umíme zachytit, je úlomek větší než pět až deset centimetrů. Ty zvládáme měřit a monitorovat dobře díky radarům nebo jiným optickým systémům. Takových momentálně pozorujeme kolem třiceti tisíc. Většina je v katalogu a lze přibližně dopočítat jejich dráhu. U menších úlomků se množství určuje statisticky. Takových, které měří jeden až pět centimetrů, je teď asi milion. Menších než centimetr jsou už desítky až stovka milionů. Navíc jakákoli kolize vytváří odpad, který nezůstane na původní dráze, ale rozprchne se do všech stran.

Padající kovadlina

Jak to tedy na oběžné dráze vypadá v praxi? Krouží tam staré nefunkční satelity a kromě nich i, v různých výškách, mraky drobného odpadu?

Ten prostor je ohromný a odpadu, když ho sečteme na hmotnost, bude asi jako sto plejtváků obrovských, tedy zhruba deset tisíc tun. Čili když se na to podíváme takhle, odpadu vlastně není moc. Problém je v tom, že každý úlomek obletí Zemi třeba čtrnáctkrát patnáctkrát za den. Vezmeme-li v úvahu její roztříštěnost a rychlost oběhu, znamená to, že tahle soustava objektů zaujímá každý den neuvěřitelně veliký prostor.