Evropa. Vzdálená země, o které nic nevíme

Jak obyvatelé Británie chápou – nebo spíš nechápou – Evropu? Proč jsou od ní tak izolovaní, ačkoli je od starého kontinentu dělí jen úzký kanál? Před referendem o brexitu o tom píše Brit žijící v Česku.

Výsledek britského referenda o setrvání v EU může ovlivnit několik klíčových faktorů. Počasí, kupříkladu. Nebo účast mladých voličů. Také Boris Johnson, respektive otázka, zda exstarosta Londýna dokáže zkrotit své ego a přestane srovnávat Unii s hitlerovským Německem. A nakonec i preference médiálních baronů.

Slovy Nevilla Chamberlaina, „jak strašné, jak fantaskní a neuvěřitelné“ je, že tak důležitá věc, jako je případný odchod jedné z nejlidnatějších zemí z nejexkluzivnějšího politického klubu světa, má být vydána na milost povrchním a náhodným kritériím.

Těm, kdo ve Spojeném království pořád ještě vidí kolébku moderní demokracie, může současná situace připadat šokující. Já, který se v Británii narodil a vyrostl, ale většinu dospělého života strávil na kontinentě, musím bohužel konstatovat, že mě nynější stav věcí nikterak nepřekvapuje.

Británie sobě

„Vzdálená země, o které nic nevíme“ – tento Chamberlainův výrok je Čechům až moc dobře známý. Pachuť mnichovské zrady přetrvává i po téměř osmdesáti letech od chvíle, kdy první republika padla za oběť iluzornímu příslibu míru z úst britského premiéra. Následný konflikt znamenal pro Evropu ohromné ztráty a pro Británii samotnou předznamenal éru nejistoty.

Jak se blíží referendum o brexitu, prozíravá slova někdejšího šéfa americké diplomacie Deana Achesona, že „Británie ztratila impérium, ale ještě nenašla svou roli“, jsou stejně pravdivá, jako byla v roce 1962. A odkaz války má na tomhle zmatení podíl: hlavně ono přesvědčení, že Británie může ve světě obstát sama. Tak jako – což je dodnes názor mnoha Britů – obstála sama proti Hitlerovi.