Automobilový rebel. Kdo se nepřizpůsobí mladým, půjde z kola ven, prorokuje šéf Seatu a Cupry

Jste Brit, máte německé občanství a šéfujete španělské automobilce. Komu jste fandil na letošním mistrovství Evropy ve fotbalu?

Všem třem. V tomhle to mám dobré, hodně šancí na úspěch. Finále Španělsko versus Anglie bylo ideální. Přál bych to Angličanům, protože už strašně dlouho nic nevyhráli, zatímco Španělé mají z poslední doby spoustu úspěchů. Ale pravda je, že byli tentokrát nejlepší, takže si to zasloužili.

Postupně projdeme všechny tři vaše kapitoly – britskou, německou i španělskou. Ale začněme u toho, co je spojuje, u lásky k autům. Může dítě z rodinného dealerství vůbec dělat něco jiného?

Myslím, že to mám v genech. Jakmile jsem byl dost velký na to, abych mohl umývat auta, tak jsem to dělal. Já na jedné straně a brácha na druhé. Jen jsme tehdy nedosáhli doprostřed střechy, tak tam vždycky zbyl pruh, o který se musel pak postarat táta. Auta byla vždycky můj život, už od dětství. Byly tam krásné kusy.

Jaké například?

Anglická klasika – Jaguar, Aston Martin, Bentley. Ale táta měl třeba také Ferrari Dino. Vyrůstal jsem mezi fantastickými vozy. A jakmile jsem dosáhl na pedály, tak jsem je taky řídil. Měli jsme za dílnou velké parkoviště a na tom jsem od nějakých dvanácti let jezdil. A v den svých sedmnáctin, jakmile to jen bylo možné, jsem složil zkoušky a udělal si řidičák.

Co bylo vaše první auto?

Černé mini. Kupoval jsem si ho za peníze vydělané na brigádách, bylo to opravdu moje vlastní auto.

Jaká auta se prodávala v salonu vašeho otce?

Nejdříve to byly ojeté vozy, proto tam měl všechny ty krásné klasické modely. Pak se stal dealerem Fordu a pak k tomu měl i značku Kia. Táta počítal s tím, že to jednou převezmu, což se ale nestalo. 

Byl z toho smutný?

Trochu. Autosalon nakonec prodal, zároveň mi mou cestu a kariéru přál. Já jsem odjel ve třiadvaceti pracovat do Německa a Evropa mě zcela uchvátila. Pak jsem se načas přesunul do Barcelony a pracoval pro Seat. Bylo to v době olympiády začátkem 90. let, tehdy to bylo nejžhavější město Evropy. Odtud jsem se přesunul zase do Německa a bylo jasné, že se do Británie a k autosalonu už nevrátím.

Zdá se, že jste si kontinentální Evropu opravdu zamiloval. 

Jsem hrdý Brit i hrdý Evropan. Mrzí mě, že už není Velká Británie součástí EU, a doufám, že se to jednou v budoucnu změní. Jsem opravdu přesvědčený příznivec Evropy s veškerou její rozmanitostí – s různými kulturami, uměním, jazyky, architekturou… Má toho ve srovnání s jinými kontinenty tolik co nabídnout a na co být hrdá.

Angličan v Německu

Manchester je město hudby. Co byla muzika vašeho mládí?

David Bowie. Byl jsem jeho velkým fanouškem a navštívil spoustu koncertů. Tím vůbec nejlepším byl asi koncert Tiny Turner, kde byl David Bowie jako speciální host. Chodil jsem i na spoustu menších koncertů, poslouchal house music a podobně.

Pochopil jsem, že jste býval návštěvníkem slavného manchesterského housového klubu The Hacienda…

Ano, ještě předtím, než ho ovládl acid house, se tam hrál originální house pocházející z Chicaga. To byla moje doba. Chodíval jsem tam s kšiltovkou a píšťalkou, což k tomu tehdy patřilo. Ale moje vůbec první návštěva moc dobře nedopadla.