Kulakova dcera. 30 milicionářů s puškami je vyhnalo z domova, denně viděla, jak rodný statek chátrá

Vyrůstala na statku ve středočeské vsi Straky. „Tatínek a maminka použili své nové poznatky z rolnické školy. Nakoupili dobytek na Moravě, kde byl vyšlechtěn český strakatý skot, vystavěli drůbežárnu a zavedli kmenový chov slepic Leghorn. Maminka docilovala velice dobré líhnivosti.“ 

Tento zápis lze najít v rodinné kronice, kterou sepisoval Mariin o sedm let starší bratr František. „Měli jsme se moc rádi, každý den jsem na něj chodila čekat před školu,“ říká Marie o sourozenci, který byl vychováván jako budoucí hospodář. 

V posledních dnech války – Marii bylo necelých pět – zasáhlo nedalekou Mladou Boleslav sovětské bombardování, které mělo zabránit ústupu německých vojsk do amerického zajetí. Bomby padaly i ve Strakách a jedna zničila zmíněný chov drůbeže. Oprava si vyžádala mnoho úsilí a peněz.

O tři roky později už byli u vlády komunisté. „V červnu 1948 přiletěla na návštěvu z Ameriky otcova sestra, která se provdala za diplomata OSN. Přesvědčovala rodiče k emigraci, ale tatínek si nedokázal představit, že by opustil svůj statek,“ vyprávěla předloni Marie Koukalová školákům z pražských Modřan, kde nyní žije.

V době kolektivizace hospodařila rodina na třiceti hektarech. „Neustále se zvyšovaly povinné odvody, jež byly nastaveny tak, aby je zemědělci neměli možnost splnit,“ vzpomíná Marie, která jako osmiletá  komunikovala s úřady, protože otec onemocněl Bürgerovou chorobou, která znemožňuje pohyb, a maminka s bratrem se věnovali práci na poli. Výpomoc námezdních sil už byla zakázána.

„14. února 1952 přišlo třicet milicionářů s puškami na ramenou a obecní strážník předal tatínkovi oznámení o zavedení nuceného pachtu,“ popsal František den, kdy byla rodina vystěhována. „Směli jsme si vzít jen to, co se vešlo na korbu náklaďáku. A nevěděli jsme, kam nás vezou,“ vzpomíná Marie, které bylo dvanáct.