Rychle k oknu, už zase svítá! 5 000 km za polární kruh a zpět s lítačkou na vlak
15. září 2024
Reportér 09/24 · Číslo 121Rychle k oknu, už zase svítá! 5 000 km za polární kruh a zpět s lítačkou na vlak
15. září 2024
Reportér 09/24 · Číslo 121Rychle k oknu, už zase svítá! 5 000 km za polární kruh a zpět s lítačkou na vlak
Skoro pět tisíc kilometrů měřila cesta, kterou mi dopřáli synové k narozeninám. Složili se na „lítačku“, která mi umožnila křižovat Evropu vlakem a nepočítat přitom, kolik to stojí. Po kratším váhání, jakým směrem se vydat, padla volba na Skandinávii. Cestu jsem dopředu nepromýšlel, spoléhal jsem, že rozhodovat za mne budou koleje. A byla to jízda, na kterou – například díky trati podél fjordů či jedné noci v Tampere – nikdy nezapomenu. Parádní dárek, kluci!
Vypadá to, že jsem ve vlaku jediný turista – ostatní koukají do mobilů nebo klimbají. Vagony jsou poloprázdné, můžu tedy přebíhat od okna k oknu a zírat na skály, vodopády, řeky a jezera… Průvodčí Eivor, která mi dělá společnici, hlásí názvy kopců. Na hřebenech tu a tam leží sníh.
„Tamhle vede slavná stezka Trollů,“ ukazuje Eivor a dodává: „Ve skutečnosti je to silnice, která je průjezdná jen čtyři až pět měsíců v roce. A letos ji zavřeli úplně, protože tam padají kusy skal.“ Ví o tom své, protože vedle práce průvodčí má ještě další specializaci: výškové práce všeho druhu.
Připadalo mi, že nahlas jsem to zmínil jen párkrát. Ale asi jsem o tom – přinejmenším mezi svými nejbližšími – blouznil čím dál častěji. A tak mi k šedesátinám připlul do života dárek, o kterém můžu téměř bez přehánění říct: nic lepšího jsem si přát nemohl.
Eurail Pass je permanentka na vlaky po celém kontinentu. Když mi začalo docházet, kolik možností taková věc nabízí, zamotala se mi hlava. Mám vyrazit přes Balkán do Turecka? Vyzkoušet vlaky ve švýcarských Alpách? Nebo podjet La Manche a křižovat Anglii, Wales, Skotsko? Volba padla na Skandinávii. Moc ji neznám, zlákala mě i vidina příjemnějšího počasí, než které v srpnu vládlo od Baltu na jih, stejně jako dráha slunce – nahoře na severu bude pořád ještě světlo skoro dvacet hodin denně!
Zafungovaly i úvahy starého škudlila. Moje „lítačka“ obnáší deset dní jízdy a naši potomci za ni vysolili přes deset tisíc korun. Nemá proto finanční logiku plácat se třeba Rumunskem a Bulharskem, kde jízdenky jsou (oproti Norsku a spol.) za hubičku.
Plán pro první den je jasný: nejsevernější cíp Dánska. Do dalších podrobností cestu nepromýšlím. Ve vlaku bude dost času prostudovat mapy a naučit se ovládat aplikaci, která mi kromě jiného radí spoje a přestupy.
V Berlíně jde všechno hladce, do Hamburku můžu využít „high-speed train“. A je to rozdíl: rychlík EuroCity z Prahy do Berlína jel přes čtyři hodiny, urazit téměř stejnou vzdálenost mezi Berlínem a Hamburkem trvá hodinu a tři čtvrtě.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.