Cizinci znají Prahu, Havla a hudební skladatele. Teď hledáme nového Smetanu

V červnu jste nově otevřeli české centrum na Tchaj-wanu, proč zrovna tam?

Tchaj-wan je pro nás významný partner z mnoha důvodů. Jednak mezi ním a Českem probíhá důležitá obchodní výměna, která, jak předpokládáme, bude v dalších letech růst. A také běží celá řada kontaktů mezi českými a tchajwanskými subjekty, jako jsou univerzity či vědecká centra. My z praxe víme, že kulturní diplomacie je taková nejpřirozenější cesta, jak vytvořit pro tento typ kontaktů podhoubí.

Tchaj-wan, jak známo, dlouhodobě čelí tlaku komunistické Číny. Je otevření Českého centra na ostrově i politickým vzkazem?

Spíš bych mluvila o hodnotové afinitě, to je další zásadní faktor. Pro Tchajwance je český příběh velmi inspirativní, dobře znají Václava Havla a snad můžu prozradit i to, že se na příští rok chystá v Tchaj-peji instalace lavičky Václava Havla, a to zejména díky angažmá našeho zastupitelského úřadu. A my jako České centrum budeme příští rok na Tchaj-wanu pracovat s osobností bývalého českého prezidenta a s jeho příběhem. Bude to jedno ze stěžejních témat pro tamní českou kulturní sezonu.

Jaké jste měli na otevření centra v Tchaj-peji reakce?

Fantastické. Tchajwanci byli nadšení a jejich přijetí bylo mimořádně vřelé. Spolu s Umělecko-průmyslovým museem jsme připravili fotografickou výstavu, která ukazuje nejzajímavější a nejlepší české fotografy už od Alfonse Muchy přes Josefa Koudelku až po úplně současnou fotografii a například Ivana Pinkavu. Na vernisáž, která se konala v designovém centru v krásné budově v centru Tchaj-peje, dorazili šéfové největších tchajwanských galerií, literárních festivalů, ale i viceprezidentka Hsiao Bi-khim.

V Hanoji i v Bělehradě

Česká centra spadají pod ministerstvo zahraničních věcí, jsou součástí kulturní diplomacie. Momentálně jich je po světě osmadvacet. Podle čeho se rozhodujete, kde se otevře nové?

Jde většinou o prioritu, která vyplývá ze současných poměrů v dané zemi a také poměrů, které panují na bilaterální úrovni. Letos v dubnu jsme například nastartovali českou kulturní sezonu v Hanoji ve Vietnamu, kde víme, že je silná společná historie i jazykově-kulturní výměna, Tchaj-pej je podobný příklad. Třetí centrum, které jsme otevřeli teprve nedávno, je v Bělehradě, kde jde ale o trochu jiný příběh – po dlouhé době se tam podařilo dostat do českých rukou budovu, která patřila úplně původně na začátku 20. století české krajanské komunitě.

Jak je to nyní s Českým centrem v Rusku?

V Moskvě je české centrum hibernované. Nejsou tam žádní zaměstnanci, nevyvíjíme žádné aktivity.