Dotace a kontrola. Z podpor se stal byznys, co se jen těžko hlídá

V Česku se podle odhadů ministerstva financí ročně rozdělí dotace ve výši přes pět set miliard korun. Je vůbec možné tak obrovský balík peněz kontrolovat a zajistit, že budou využity tam, kde mají být? Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který podle ústavy dohlíží na to, jak jsou veřejné finance utráceny, naznačují, že je to mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Autoři podcastu Dotační republika citují v úvodu z titulků závěrečných zpráv kontrol z posledních let:

• Administrace evropských programů je velmi drahá, stála téměř třicet miliard korun.
• Národní sportovní agentura neplnila očekávané přínosy, dotace byly netransparentní.
• Národní dotace do živočišné výroby rostou, ale cíle neplní.
• Dotace na rozvoj výzkumných organizací byly bez konkrétních cílů a přínosů pro stát.

A takto by bylo možné pokračovat dlouho dál…

„Samozřejmě nemůžeme tvrdit, že všechny dotace jsou špatné, ale je zřejmé, že u nich velmi často dochází k prapodivným věcem, a to dlouhodobě,“ říká spoluautor podcastu Robert Čásenský.

Na stránkách NKÚ lze najít mnoho kontrolních nálezů týkajících se dotací. To, že jde o dlouhodobě problematické téma, potvrzují například závěry kontrol z let 2013 a 2014, které se zabývaly dotovanými projekty na výzkum, vývoj a inovace, o nichž byla řeč ve druhém díle podcastu Dotační republika. Šlo o evropské dotace z Operačního programu Podnikání a inovace. „Podle NKÚ u nich selhal kontrolní systém, chyby byly nalezeny u třetiny projektů a výsledkem byla čtyři podaná trestní oznámení. To mi připadá opravdu hodně,“ uvádí Robert Čásenský.

Změnilo se něco k lepšímu? Z výroků šéfa NKÚ a zpráv jeho úřadu se zdá, že spíše ne.

V čem je problém?

Nejvyšší kontrolní úřad, a zejména jeho prezident Miloslav Kala, bývalý politik ČSSD a někdejší starosta jihomoravského Blanska, se v posledních letech stal jednou z hlavních postav kritizujících dotace a jejich nastavení. „Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí byznysu některých podnikatelů se prostě stala pravidelná dotace, pravidelná injekce veřejných financí,“ uvedl Miloslav Kala loni v Českém rozhlase.

Dotační systém v České republice má podle kontrolorů dva zásadní nedostatky. Prvním je, že mu vládne formalismus: nesledují se cíle a přínosy dotací, což vede k tomu, že peníze směřují často na projekty bez reálného dopadu. Druhým problémem je, že se celý dotační systém stal rozsáhlým, nepřehledným, neřiditelným a v konečném důsledku administrativně náročným. „Rozdávat a pak kontrolovat dotace prostě stojí spoustu času a peněz,“ glosuje Jiří Štický v podcastu.

Černé díry

V důsledku toho jsou dotace jen obtížně kontrolovatelné. Není neobvyklé, že projekt projde na nižších úrovních několika formálními kontrolami a je veden jako bezproblémový, aby pak po několika letech narazil při namátkové kontrole NKÚ a skončil jako možný podvod u trestního soudu. Například letos NKÚ zveřejnil zprávu z kontroly dvacítky projektů přidělených v letech 2014 až 2020 v rámci programu na rozvoj venkova s výmluvným titulkem: „Téměř 16 miliard korun na rozvoj venkova: dopad podpory nelze vyhodnotit, projekty bez konkrétních cílů, ve zprávách od příjemců dotací nepravdivé údaje.“ Ve zprávě kontroloři uvádějí, že v některých případech měli dotační úředníci informace o okolnostech nasvědčujících spáchání trestného činu ze strany žadatele o dotaci, ale nepodnikli žádné další kroky a nepodali ani trestní oznámení.

„Stát se k penězům vypláceným z dotací chová neskutečně macešsky,“ říká k tomu v podcastu Jiří Štický. Pokud dotovaný projekt skončí v insolvenci nebo dokonce u trestního soudu a dojde k vymáhání peněz zpět, stát o ně často nemá na rozdíl od soukromých věřitelů vážný zájem. „Možná to trochu přeženu, ale snad jsem se nesetkal s případem, že by někdo z finančního úřadu chodil k soudu, aktivně zasahoval do insolvenčního řízení, že by se ptal, kam šly ty peníze, nebo že by posílal své lidi do věřitelských výborů,“ dodává Jiří Štický. Když k soudu nikdo nechodí a nikdo škody důsledně nevymáhá, není pak překvapivé, že na stát v takových případech vůbec nic nezbude.

Co NKÚ na dotacích často kritizuje? Proč se zdá, že je té kritiky stále více? A mění se něco v rozdělování a kontrole dotací k lepšímu? O tom a dalších souvislostech si můžete poslechnout ve zhruba třicetiminutovém posledním dílu podcastové minisérie Dotační republika.

Projekt Dotační republika vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ).