Dotace a zemědělství: Konec podpory pro miliardáře je v nedohlednu, Babiš může dojit kozla dál

Dotace na výstavu koní: 2 160 korun. Dotace na inseminaci klisen: 22 tisíc. Udržování a zlepšování genetického potenciálu hospodářských zvířat, to byly čtyři kusy za 2 304 korun, 288, 500 a 1 279 korun. Zvláštní podpora na tele masného typu – příspěvek 14 667 korun a poté ještě 6 818 korun a 80 haléřů. Platba na zemědělskou plochu činila 192 773,70 korun, k tomu ještě devatenáct tisíc dvě koruny a devětadvacet haléřů. A pak ještě přišla finanční vzpruha pro berana a kozla. Dotace na plemenného berana byla 2 190 korun a podpora plemenného kozla vyšla na 3 285 korun.

Toto je výčet zemědělských dotací, které získala Farma Čapí hnízdo jen za rok 2013, kdy už měla v kapse neslavnou padesátimilionovou dotaci pro malé a střední podniky na vytvoření rekreačního areálu, kvůli níž je Andrej Babiš stále ještě před trestním soudem společně se svou dotační poradkyní, nedávno zvolenou europoslankyní za ANO, Janou Nagyovou.

„Nejvíc mě na tom fascinuje, že jeden z nejbohatších lidí v zemi, v době, kdy na té farmě prostavěl přes půl miliardy korun, měl potřebu podojit stát o dotaci na inseminaci klisny, na tele nebo na plemenného berana a kozla za pár set korun až několik tisíc,“ říká Jiří Štický v dalším díle podcastové minisérie Dotační republika magazínu Reportér, ve kterém se autoři tentokrát zaměřili na dotace v zemědělství.

„Jak říkávala už babička Boženy Němcové – dobrá hospodyně pro pírko i přes plot skočí, a Andrej Babiš byl vždycky takový shánčlivý hospodář,“ reaguje Robert Čásenský a dodává: „Tady stovečka na berana, támhle tisícovečka na plemenného kozla, a dohromady má hospodář Babiš jen ze zemědělských dotací stovky milionů korun ročně.“

Malí vs. velcí agrárníci

Teď mělo dojít k významné změně. Dotování miliardářů v zemědělství mělo skončit nebo se alespoň výrazně omezit. Téměř všechny politické strany měly totiž ve volebních programech nějakou zmínku o změnách v zemědělských dotacích. Některé strany chtěly více podpořit inovace, jiné zvýšit příliv peněz do ekologického zemědělství. Hlavní otázkou, která se z pohledu zemědělců řešila, však bylo, jak se budou do budoucna porcovat peníze mezi malé farmáře a velké agropodniky. Za doby vlády Andreje Babiše – celkem pochopitelně vzhledem k prostředí, z něhož do politiky přišel – byla preferovanou skupinou zemědělských a potravinářských podniků právě ta větší. Pro připomenutí – v Babišově vládě byl ministrem zemědělství Miroslav Toman, významný podnikatel v zemědělství, rozhodně ne malý. Přidělování dotací velkopodnikům a vytváření dotačních programů pro ně na míru kritizoval ve svých zprávách i Nejvyšší kontrolní úřad.

Fialova vláda s tím chtěla skoncovat. Po volbách se debatovalo o „deagrofertizaci“, o stropu na dotace pro největší podniky. Nakonec to skončilo kompromisem, který se moc nelíbí malým ani velkým: vláda slíbila významně zvýhodnit menší farmáře a společnosti, a to podle principu, že na první hektary se bude dávat více peněz a poté bude od určité velikosti hospodářství výše dotace klesat. „Když se tak stalo, vzbouřili se středně velcí i ti největší zemědělci a nyní jsme ve stavu, kdy se malým trošku pomohlo a dotace se dorovnají i těm o něco větším,“ připomíná v podcastu Robert Čásenský.

Nespokojení miliardáři

Na zastropování přímých dotací pro největší zemědělské podniky nedošlo. Přitom jde o princip běžný v mnoha státech Evropské unie: velká zemědělská skupina dostane dotaci jen do určité maximální částky, nad ni už ani euro. Oficiální vysvětlení od českého ministra zemědělství bylo, že v Česku nemáme registr propojenosti podniků, a proto by zavádění stropu nemělo smysl. „Spíš je to v Česku tabu a platí to i pro tu současnou vládu,“ glosuje to v podcastu Jiří Štický.

I ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je totiž v Česku velké množství velkých zemědělských podniků, což je hlavně dědictví minulého režimu a násilné kolektivizace venkova v 50. letech minulého století. V českém zemědělství a výrobě potravin také vyrostlo několik českých miliardářů, kteří si v médiích pravidelně stěžují, jak se mají špatně. „Já nejraději sleduji pana Teplého z Madety, protože ten, myslím, umí plakat jako nikdo jiný,“ říká v podcastu Robert Čásenský. „A vždycky mu to na konci nějak vyjde, že i po dalším ‚strašlivém roce‘ vydělá jeho firma pár set milionů korun,“ dodává.

Organizátorem protivládních protestů části zemědělců, kteří letos blokovali silnice v Praze stovkami traktorů, byl další zemědělský velkopodnikatel. Zdeněk Jandejsek podporoval více protestních hnutí včetně SPD, Trikolóry, PRO anebo naposledy koalici Stačilo! vedenou komunisty. Vytvořil jeden z největších zemědělských holdingů Rabbit, několik let šéfoval Agrární komoře a patří také do kategorie slušně ziskových podnikatelů v oblasti zemědělství, kteří však pravidelně verbálně krachují.

„Pokud by vláda chtěla dotace v zemědělství změnit, kdyby se na to dívala z pohledu voličů, tak těch voličů, kterých by se to opravdu dotklo, kteří by na těch traktorech přijeli, přece zase tak strašně velké množství není?“ ptá se v podcastu Dotační republika Robert Čásenský.

„Teď střelím do vlastních řad,“ reaguje na to Jiří Štický. „Představ si to množství textů v novinách a na webech s brekotem vlivných, bohatých a úspěšných agrobaronů, pokud dostanou míň na dotacích, bude máslo za stovku a oni zkrachují. Kontext, že to nehrozí nebo že je to nesmysl, tam prostě často chybí,“ uzavírá Jiří Štický v podcastu magazínu Reportér.

Z jaké kapsy jde do zemědělství nejvíce peněz? Jak vydělávají čeští farmáři a co pro ně znamenal vstup do Evropské unie? Jak to vypadá se slibovanou „deagrofertizací“? I o tom se mluví ve zhruba půlhodinové epizodě věnované dotacím a zemědělství.

Projekt Dotační republika vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ).