Dotace a sport. Pelta či Kaderka nemají převážit nad dětmi a jejich trenéry

Fixlování s dotacemi je zřejmě velmi lákává činnost, pouští se do ní lidé v řadě oborů – od vědy až po zemědělství. V případě sportu se ale občas najdou jedinci, kteří do dotačního procesu vnesou ještě osobitý prvek v podobě barvitých hlášek a výroků.

Mezi takové bezesporu patří někdejší předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta. Výroky jako „my jsme nic reálnýho nedělali, já jsem akorát žvanil“ patří mezi nezapomenutelné. Stejně jako věty: „Šmírování v bytě? Vypadalo to, že jsme tam měli normální Pentagon.“ Pelta se tak hájil ve chvíli, kdy byl spolu s bývalou náměstkyní ministryně školství Simonou Kratochvílovou obviněn z manipulace s dotacemi na sport.

Celý systém pak zhodnotil slovy: „Na ministerstvu jsou dosazený lidi. Nechci je urážet, ale jejich profesní erudice je vedle. Těm bych nesvěřil ani okresní přebor.“ Bylo to se systémem rozdělování sportovních dotací opravdu tak špatné? I o tom je řeč v dalším dílu podcastové minisérie Dotační republika.

Pomohla nová agentura?

Jiří Štický a Robert Čásenský v něm připomínají, že vůbec nejvíce peněz jde v Česku na sport ze soukromých kapes. Platí zejména rodiče za sportovní vyžití svých dětí. Velké peníze jdou z rozpočtů krajů a obcí, které jsou často majiteli sportovních zařízení, hal a stadionů. A zhruba sedm miliard korun ročně jde ze státního rozpočtu. Ty už několik let nespravuje a nerozděluje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ale specializovaná Národní sportovní agentura (NSA). Ta měla zdlouhavý systém zpružnit a zefektivnit. Nicméně, přinejmenším v prvních letech její existence se tak nedělo. „Zatímco ministerstvo školství vydávalo v letech 2019 a 2020 podle NKÚ rozhodnutí o přidělení či zamítnutí dotace po 90 až 300 dnech od podání žádosti, Národní sportovní agentura na to podle NKÚ v letech 2021 a 2022 potřebovala 172 až 355 dnů,“ připomíná v podcastu Jiří Štický závěry analýzy Nejvyššího kontrolního úřadu. A dodává, že současné vedení Národní sportovní agentury, které je v křeslech od konce roku 2022, ovšem tvrdí, že se všechno významně zlepšuje.

Moc, nebo málo?

Sportovci i fanoušci si občas stěžují, že se na podporu sportu dává v Česku málo. Jak jsme na tom tedy ve srovnání s jinými zeměmi? Autoři podcastu přibližují srovnání, které před časem vypracoval právě Nejvyšší kontrolní úřad. Z něj vyplývá, že ve vztahu k celkové velikosti státního rozpočtu jsme na tom s výdaji na sport podobně jako sousední Slovensko. Méně než český stát vydává například Belgie či Španělsko, více zase Francie nebo Litva.

V době vlády Bohuslava Sobotky dokonce padl slib, že bude stát dávat na sport až jedno procento HDP. To se však ukázalo jako nereálné, s takovým objemem peněz bychom překonali i zmiňovanou Francii.

Které sporty podporovat?

Ve skutečnosti se výdaje na sport v posledních letech nijak významněji nemění a drží se kolem sedmi miliard korun. Národní sportovní agentura si proto vytvořila plán, podle kterého chce jednotlivé sportovní svazy rozdělit do několika skupin a podle toho je i podporovat. Mezi třicet „preferovaných“ se nedostal například triatlon, krasobruslení, box nebo ragby. Z těch menších odvětví se do výběru vešel například zápas, baseball, lukostřelba nebo „unie kolečkových sportů“.

Tenis v autu

Paradoxně nejhorší situace může potkat zřejmě nejúspěšnější český sport posledních dekád, kterým je tenis. Ten je podle autorů podcastu dlouhodobě nejúspěšnějším odvětvím, zejména pak v ženském podání. Může však doplácet na nepotický systém, který v tenisovém svazu zavedl Ivo Kaderka, jeho dlouholetý boss (tento výraz je pro popis jeho postavení zcela na místě).

Téměř třetina všech dotací končila u jednoho oddílu, v jehož čele stál Kaderkův dlouholetý souputník. Finanční toky a všechny související okolnosti jsou předmětem trestního řízení, ve kterém bylo obviněno pět fyzických a pět právnických osob. Pro tenisový svaz bylo ještě horší zprávou, že mu NSA nařídila vrátit téměř 30 milionů z dotací pro rok 2021, na což letos na jaře neměl. Kontrola za roky 2022 a 2023 mohla přinést další nedobré zprávy.

Podpora smysl má

Navzdory velkým a propíraným kauzám, kam lze přiřadit ještě například případ někdejšího fotbalového místopředsedy Romana Berbra, však podpora sportu podle autorů podcastu smysl má. „Myslím, že důvod ještě vzrostl s rozšířením mobilních telefonů,“ říká Jiří Štický. Podle něj je důležitá zejména dostupnost sportu, aby měly děti kam chodit sportovat. „Důležité je, pokud rodiče dovedou děti ke sportu přivést. Pak je to většinou samotné jen tak bavit nepřestane,“ navazuje Robert Čásenský. Podle něj si obrovské poděkování od rodičů zaslouží všichni trenéři a další dobrovolníci, kteří jsou ochotní se věnovat sportujícím dětem, často buď úplně zdarma nebo s jen symbolickou odměnou.

Kde se dá zjistit, kolik peněz teče v Česku do fotbalu? Na které akce jdou největší prostředky? I o tom je řeč ve zhruba půlhodinové epizodě věnované dotacím a sportu.

Projekt Dotační republika vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ).