Dotace a věda: Peněz na výzkum a inovace není zase tak málo, jak se často tvrdí

Věda, výzkum a inovace jsou klíčovými prvky pro rozvoj každé úspěšné země, včetně České republiky. Často slýcháme, že bez dostatečné veřejné podpory by nebylo možné dosáhnout významných objevů a vynálezů. V druhém dílu podcastové minisérie Dotační republika se novináři Reportéra zaměřili na to, jak jsou dotace ve vědě využívány, jakou roli hrají při financování vědeckých a inovativních projektů, jaké jsou příležitosti a jaké problémy s nimi souvisejí.

A také jak je to s transparentností a efektivitou jejich využívání, což je v Česku často opomíjené téma. Jako by neexistovaly případy dotací na pseudovědecké projekty na výzkum a vývoj, jako byl třeba známý příklad dotace na inovativní toustový chléb, který nebyl vůbec nový. Právě proto se novináři z redakce Reportéra v druhém dílu s podtitulem „Dotace a věda“ zaměřili na různé dotace, které měly přinést mnohdy zásadní objevy, vynálezy a inovace.

Zlatá dvě procenta

Na výzkum a vývoj v Česku putují zhruba dvě procenta HDP, tedy dvě koruny z každé stokoruny vytvořené v ekonomice. V roce 2022, kdy máme poslední uzavřená data, to činilo podle analýzy připravené statistiky přibližně 133 miliard korun. „Osmdesát miliard investovaly firmy, zhruba čtyřicet stát a dalších deset miliard přišlo z Evropy,“ říká Robert Čásenský a klade otázku: „Je to dost, nebo málo?“

Česko se dlouhodobě drží okolo této dvouprocentní hranice, která se stala jakýmsi domácím kultem. Dát méně než dvě procenta na vědu by podle mnohých znamenalo hrozbu vědecké stagnace nebo dokonce úpadku. Faktem je, že nejúspěšnější inovační ekonomiky světa, jako jsou Spojené státy, Jižní Korea nebo Německo, investují do vědy mnohem více. Ale ve srovnání s podobně nastavenými ekonomikami na tom Česko není vůbec špatně. „Často se říká, že do vědy dáváme strašně málo, ale v rámci Evropy investujeme blízko průměru, který je vyšponovaný díky premiantům, jako je právě Německo, Dánsko, Švédsko nebo i sousední Rakousko,“ říká Jiří Štický.

Málokdy se zmiňuje, že počet lidí zaměstnaných ve vědě a výzkumu, včetně obdobných pozic v soukromých firmách, dlouhodobě roste. Za posledních deset let jich přibylo téměř čtyřicet procent. Celková čísla také ukazují, že Česko už dávno není jen montovnou, ale že soukromé firmy investují do vývoje a inovací stále více peněz. „Otázka tedy podle mě není, kolik má stát dávat do vědy, ale zda máme na to množství peněz dost vědců a kvalitních projektů,“ dodává Jiří Štický.

Hezká slovíčka táhnou

Nedávno došlo k nečekané výměně ve funkci ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Bývalá ministryně Helena Langšádlová krátce před svým vynuceným odchodem uvedla, co by chtěla z veřejných peněz podporovat: „Mými prioritami jsou podpora excelence a lidí ve vědě, stejně jako důraz na transfer znalostí a technologií do praxe. Neméně důležité jsou i strategické technologie, jako jsou umělá inteligence, polovodiče, čipy a kvantové technologie.“

„Mně to přijde neuvěřitelné. Dát do jedné věty tolik módních slovíček, a my je všechny zvládneme podporovat,“ komentuje Robert Čásenský. Tyto obory jsou totiž mimořádně náročné, a to i finančně. Rozpočet na výzkum jediné nadnárodní společnosti v těchto oblastech může být několikanásobně větší než celkové výdaje na vědu a vývoj v celé České republice.

Počítat návratnost investic do vědy je obtížné. U takzvaného základního výzkumu, zaměřeného na nové poznatky a objevy, je to často nevhodné, protože jejich skutečný význam a přínos může být zřejmý až po dlouhé době. „Máme v Česku něco podobného, jako jsou patenty Antonína Holého, které přinesly Akademii věd miliardy korun z licencí na prodej nových léků?“ ptá se Robert Čásenský.

„Profesor Holý a jeho patenty jsou v tomto ohledu naprostým unikátem,“ říká Jiří Štický. Statistici to v poslední analýze o výdajích na vědu a výzkum potvrzují. Když zkoumali příjmy z licencí, patentů a prodeje know-how v Česku, zjistili, že kromě Akademie věd a Holého patentů jsou tyto příjmy ve veřejných institucích včetně vysokých škol a dalších výzkumných institucí „zcela zanedbatelné“.

O tom všem a také o tom, kam peníze z dotací na vědu směřují, jak se kontrolují a jaké další souvislosti se s nimi pojí, si můžete poslechnout ve zhruba pětadvaceti minutách druhého dílu podcastové minisérie Dotační republika.

Projekt Dotační republika podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ).