Polské víno? Může být překvapivě dobré. Pomáhá mu nadšení i globální oteplení 

Kdyby mi zavázali oči a tvrdili, že jsem se napil pravého francouzského šampaňského, tak bych se asi nehádal. Taky by mi pak mohli ukázat lahev, na jejíž etiketě se zlatým písmem na modrém podkladě píše Jean Thierry Smolis – brut, tudíž bych věřil, že je to minimálně sekt z „nešampaňského“ francouzského regionu. Velmi příjemné suché šumivé víno, žádná výraznější sladkost, jakou má třeba spousta italského prosecca (nic proti proseccu).

Avšak ono šumivé víno ochutnávám nedaleko slavného historického jádra polské Poznaně, na prostorově členité venkovní zahrádce s vegetací, která patří k restauraci Concordia – od stolu vidím náměstí pro pěší a vysoké moderní budovy. Podnik samotný se nachází ve zrenovované industriální budově z červených cihel: Concordia sebe sama prezentuje jako restauraci s největším výběrem polských vín na světě. Takže oceňované šumivé víno pochází z lodžského regionu, ležícího ve středním Polsku, a vinař se narodil ve Francii, ale má polské kořeny a používá i polské jméno Jan Smolis. Kdysi pracoval jako technický ředitel značky Champagne de Castellane, teprve pak začal s vínem v Polsku.

Že ochutnám letos v červenci v Poznani suché v Polsku vyrobené šumivé víno, mne nakonec zase tak nepřekvapuje. Něco už jsem si o tématu přečetl a dá se logicky předpokládat, že nové, severněji položené vinařské regiony produkují právě šumivá nebo bílá tichá vína. O čem mám ale velké pochybnosti, jsou informace, že existuje dobré polské červené, podobnou skepsi ostatně projevovali před mým odjezdem i moji víno milující kamarádi. 

Odpovědí na mé mírně přidrzlé otázky v tomto smyslu je pinot noir od velmi oceňovaného polského vinaře Kamila Barczentewicze. Pochyby mizí, když mi toto lehké víno s chutí ovoce nabídne Lechosław Olszewski, nadšenec a majitel poznaňské restaurace SPOT, oceněné v michelinském průvodci známkou Bib Gourmand, což znamená dobré jídlo za přijatelnou cenu. A definitivně sklapnu, když mi pinot noir od Barczentewicze přinese i mladý someliér již zmíněné vyhlášené restaurace Concordia Jacek Kulza poté, co se ho zeptám, čím by přesvědčil skeptické zahraniční pijáky vína.

Ostatně dobrý, příjemný a lehký pinot noir ochutnávám i přímo v malém vinařství ležícím na kraji Poznaně u lesa, v němž se nachází stejnojmenný hotel Edison a restaurace Lumière: jejich produkci mi představuje vinař a someliér Maciej Krystowski a majitel podniku i milovník vína Przemysław Woźny. V Edisonu mě ovšem zaujme i lehké a vyvážené bílé cuvée ze dvou hybridních odrůd Solaris a Muscaris, ta první je, minimálně prozatím, jednou z nejtypičtějších odrůd polského vína, k čemuž se ještě dostanu. 

Jako fakt?

Jak může někoho napadnout taková pošetilost jako testovat polské víno? zeptal bych se patrně před patnácti lety sám svého dnešního já. Podobně to popisuje i Wojciech Bońkowski, expert, porotce mezinárodních vinařských soutěží, autor knih o víně a spoluzakladatel médií zabývajících se tímto nápojem. „V Polsku se dělá víno? Stále si pamatuji na překvapené reakce z dob ne tak dávných,“ píše Wojciech Bońkowski v knize Polské víno roku 2024, úplný průvodce 400+ polskými vinařstvími. Naznačuje, že i mnoho Poláků své místní produkci nedůvěřovalo a víno si spojovalo s teplým jihem, kam se jezdí na dovolenou, nikoli s vlastí, jejíž střed protíná 51. rovnoběžka: tradičně se přitom až donedávna v Evropě jako severní hranice pro pěstování vinné révy udávala 50. rovnoběžka.