Dáte si dneska Vilíka, nebo Vlastíka?
14. února 2021
Reportér 02/2021 · Číslo 78Dáte si dneska Vilíka, nebo Vlastíka?
14. února 2021
Reportér 02/2021 · Číslo 78Dáte si dneska Vilíka, nebo Vlastíka?
Pracoval v kuchyních v Austrálii a v Itálii. Pak Oldřich Heřman poznal svou budoucí ženu a společně pekli v Irsku, Anglii, Německu, Rakousku a nakonec na Islandu. Poté se vrátili do Česka a v Jihlavě otevřeli populární rodinnou pekárnu Veselo. Nabízí vymazlené chleby s lidskými jmény i nevšední atmosféru. „Je skvělé pozorovat momenty, kdy se u nás potkají lidé, kteří se dlouho neviděli, a dají se do řeči,“ říká podnikatel.
Pšeničnožitný kvasový chleba s brusinkami a vlašskými ořechy se jmenuje Vilík. Stoprocentní žitný chleba se semínky má v pekárně Veselo jméno Rudík. U pšeničného chleba s čerstvou feferonkou je pro změnu cedulka Pepík. Pšeničná francouzská bageta nese nefrancouzské staročeské jméno Libuška.
Oblíbená pekárna Veselo v Jihlavě nabízí spoustu dalšího pečiva – třeba plněné pletýnky, housky, slané i sladké šneky, koblihy s meruňkovou náplní nebo vanilkovým krémem, koláče s různými náplněmi, rohlík s čokoládou, makovce, loupáky, perník nebo vánočku. Pokud jde ale o nejoblíbenější položku, opět se musíme vrátit ke kvasovým chlebům, konkrétně k pšeničnožitnému Vlastíkovi a stoprocentně žitnému Venouškovi, které se nechávají kynout přes noc v lednici.
„Na nich je znát čas, po který těsto zraje. Střídka je díky tomu masitá, nedrolí se a chleba vydrží několik dní vláčný,“ popisuje pekařské bestsellery dvaatřicetiletý Oldřich Heřman, jenž s manželkou přezdívanou Lála provozuje zmíněnou pekárnu ve starobylém centru hlavního města Vysočiny. Že jde opravdu o rodinný podnik, dokazují i dva malí synové, tříletý Vilík a jedenapůlletý Mikuláš, kteří se v pekárně v rámci možností objevují. Ačkoli – nutno zdůraznit – pekárna zaměstnává ještě čtyři spolupracovníky, nadšené pro pekařské řemeslo stejně tak jako její majitel.
Synci – jeden chleba se ostatně jmenuje podle staršího z nich, další jména majitelé přidělují podle členů svých rodin – prý představují pro pekaře Oldřicha i pracovní výhodu: chodí si s nimi po obědě zdřímnout. Potřebuje to, vstává už v půl druhé ráno každý všední den, o půl hodiny později začíná péct a končí zhruba kolem desáté dopoledne.
Zmíněné chleby opravdu nepředstavují něco, co by měl Oldřich Heřman hotové za chvilku. Jsou „kvasové“, nikoli „kváskové“. Kvas je přírodně nakvašená mouka s vodou, na rozdíl od kvásku, kam se pro urychlení a spolehlivost správného vykynutí přidává droždí. A kvas pro kvasový chleba se musí v několika fázích „dokrmovat“ další vodou a moukou, přičemž je potřeba vše dobře načasovat, aby bylo těsto hotové přesně ve chvíli, kdy pekař a jeho kolegové přicházejí v noci do pekárny.
Podpořte Reportér sdílením článku
Spolupracuje s různými médii, věnuje se mimo jiné gastronomii.