Nejen tráva zelenější. Jaké jsou rozdíly mezi českým a bavorským venkovem?

Vydat se na kole z Mnichova do Innsbrucku přináší příjemné zážitky: koupání v průzračných řekách a jezerech, pohodlnou jízdu po důmyslně vedených cyklostezkách, venkovní zahrádky s občerstvením za přijatelné ceny… A od prvního dne vykukují na obzoru velehory.

Během hodin, kdy šlapete do pedálů, je i spousta času na přemýšlení. Například o tom, proč je tráva v Bavorsku a Tyrolsku zelenější než u nás. Možná vysvětlení: v krajině je dostatek vody, častěji tu sekají, ale především hnojí – téměř v každém stavení je dobytek, jehož výkaly pomáhají zúrodňovat zdejší louky.

Městečka po cestě jsou malebná, někdy až příliš, jak se majitelé domů předhánějí v jejich výzdobě. Víceméně povinné jsou truhlíky s muškáty, stejně jako nástěnné malby, které vyobrazují okolní panoramata a výjevy ze života pozemského i nebeského. Až se člověku zasteskne po české obyčejnosti.

Smutnější srovnání našinec zažívá, když míjí zemědělské usedlosti. Zatímco v podmínkách postsocialistického agrárního podnikání bývají telata po narození umístěna do samostatných klecí či plastových kójí daleko od matky, na rodinných statcích pod Alpami zůstávají pohromadě. A podobných „detailů“ je k vidění víc.

Ve vsi Huppenberg nás šipka s nápisem Milchtankstelle zavedla do stáje, kde jsme si načepovali mléko a do označené plechovky vhodili mince. Půllitr do vlastní flašky stál půl eura, kdybychom využili připravenou skleněnou lahev, zaplatili bychom 2,50. Přiložený byl i ceník sýrů – stačilo by zazvonit na majitele.

Netvrdím, že se takové pokusy neobjevují i v Česku. Kéž by jich ale bylo víc.