Až skončí válka, zvu tě na pelmeně, říká český rapper s ruskými kořeny Maniak 

Je pravda, že sis nedávno znovu vyrazil podívat se na Sibiř, kde jsi strávil kus dětství? 

Byl jsem tam, i když bohužel ne za nejveselejších podmínek.

Chápu. Podmínky ideální nejsou.

Teď nemluvím o politické situaci, ale o tom, že jsem se tam vydal kvůli nemoci své babičky. Měla zápal plic a nevypadalo to dobře.

Zvládla to nakonec?

Naštěstí!

Co je tvá babička zač?

Jmenuje se Vitalina Petrovna, je jí devadesát čtyři let, celoživotní dětská lékařka z Omsku. A frajerka. Když skončila druhá světová válka, v Sovětském svazu byl chaos ve zdravotnictví, lidem se často nedostávalo ani základní péče. Problémy způsobovaly mimo jiné i obrovské vzdálenosti mezi městy a obcemi – spousta lidí si to ani nedokáže představit. Když Rusovi řekneš, že je to z Brna do Berlína šest hodin, zcela vážně přikývne: „Takže jenom kousek!“ Třeba od nás z Omsku to máš do nejbližších velkých měst, kterými jsou Čeljabinsk nebo Novosibirsk, okolo tisícovky kilometrů – a to bys už byl z Brna skoro v Paříži.

No jo, Brno. Ty jsi vlastně Jura z Brna!

Dost žiju i na D1, neustále jezdím do Prahy… Ale teď zpátky do Ruska padesátých let, do doby mládí mé babičky. Ona jezdila za pacienty vlakem, jenomže takový vlak nemohl zastavit u každé vesnice. Babička tedy čekala, až lokomotiva dle domluvy se strojvedoucím zpomalí, za jízdy vyskočila a pak se do těch vesniček dostávala pěšky. Předala nezbytné léky i svoje lékařské znalosti a zpátky zase naskočila do vlaku za jízdy. Co mi vyprávěla, tak tyhle akrobatické výlety měly velký vliv na snížení dětské mortality v Omské oblasti.

Jaká byla ve tvých klukovských očích, když jsi tam jezdíval na prázdniny?

Byla a je geniální. Dělá mimochodem nejlepší pelmeně na světě – však taky v jedné své písni jménem Reality Check rapuju, že jídlo od bábušky často chutná víc než michelin… Babičku mám prostě rád, takže když na tom nebyla dobře, letěli jsme ji tam s mámou trochu povzbudit, pomoct a po pár dnech se jí udělalo líp. V době našeho odjezdu už byla freš. 

Což v jejím věku znamená co?

Každodenní běhačky do pátého patra chruščovky bez výtahu jsou samozřejmostí, možná by dala i salto. 

A ta chruščovka je co, prosím tě?

Klasický sovětský dům z padesátých let… pojmenovaný po Chruščovovi. Řekl bych, že na příkladu mé babičky je hezky vidět, že se ti celoživotní pohyb ve stáří pozitivně zúročí. 

Linka Astana–Omsk

Jak na tebe současné Rusko působilo při osobní návštěvě?

Občas jsem měl pocit, jako když plníš misi ve hře Call of Duty. Někam letíš a vyhodí tě ve sněhových závějích, kde vidíš jediný osvícený bod… 

Něco podobného se ti stalo doopravdy?

Já skutečně přiletěl do Omsku vrtulákem z kazašské Astany, kvůli sankcím byla letecká doprava komplikovaná; musel jsem přes Vídeň, Turecko a Kazachstán. Byl leden, takže dost kosa, Sibiř naservírovaná podle nejlepších tradic místního šéfkuchaře. No a když jsme přistáli s tím vrtulákem, najednou opravdu vidíme jenom jediný osvícený bod na letištní hale a tím je obrovské písmeno „Z“. Což ti na náladě nepřidá. Tehdy si nepřipadáš úplně nejvřeleji vítán, spíš naopak. Pochopíš, že se něco děje. Že jsou tihle lidé ve válce.