Za sport zelenější! Už žádné megalomanské stavby, citlivě s létáním a navíc recyklovat, co se dá
11. srpna 2024
Reportér 08/24 · Číslo 120Za sport zelenější! Už žádné megalomanské stavby, citlivě s létáním a navíc recyklovat, co se dá
11. srpna 2024
Reportér 08/24 · Číslo 120Za sport zelenější! Už žádné megalomanské stavby, citlivě s létáním a navíc recyklovat, co se dá
I globální sport ovlivňuje klimatická změna. Lyžování se potýká s nedostatkem sněhu například kvůli tání ledovců, sporty na divoké vodě se suchými obdobími. Téma udržitelnosti v tomto odvětví se řeší ještě více v roce olympiády nebo fotbalového Eura: principem šampionátu ostatně bylo „Reduce. Reuse. Recycle. Recover“, tedy „Omez. Znovu použij. Recykluj. Obnov“. Trendem také je nestavět nové megalomanské stavby. Jak moc se to daří?
Srpen 2016, horký večer v plážovém baru na brazilské Copacabaně. Pohodlná křesílka, chladnoucí písek pod nohama, zapadající slunce nad oceánem… Příjemné zpestření uprostřed mumraje olympiády. Možná až kýčovitá krása. Tedy na první pohled.
Já byl tenkrát v Riu jen na skok, z druhého konce světa jsem na necelé tři týdny přiletěl psát do olympijské bubliny. Zato David Koubek byl insider, v Brazílii dělal tři roky zpravodaje Českého rozhlasu. A mohl zasvěceně vyprávět. „Olympiáda se stala symbolem něčeho, co si Brazílie momentálně nemůže dovolit,“ nahlas pojmenoval to, co bylo zjevné. Hodí se připomenout, že finančně vysátá země už dva roky předtím hostila fotbalové mistrovství světa. Další velký a obrovsky nákladný sportovní svátek, který trvá měsíc.
Možná si i dneska vzpomenete na pár zajímavých momentů z těch let. Třeba na památný debakl 1:7, který schytali brazilští fotbalisté v semifinále s Německem, nebo na první olympijské zlato judisty Lukáše Krpálka, jenž v Riu slavil v Českém domě s hromadou hovězích steaků filet mignon.
Ovšem pohled za kulisy sportovních bálů bolel. Například v Cuiabá, víc než půlmilionovém městě u hranic s Bolívií, dodnes zůstává nedostavěná tramvajová trať k letišti. Místo tramvají tam jezdí autobusy. A v jedné z chudinských čtvrtí Ria před olympiádou srovnali se zemí několik stovek domů.
Možná i rozporuplné zkušenosti z Brazílie přispěly k tomu, že zhruba v té době začalo sportovní hnutí šlapat na brzdu a čím dál častěji se skloňovalo slovo udržitelnost. I ve sportu se dnes přemýšlí, jak dělat nejen velké akce levněji, ekologičtěji a ohleduplněji k okolí. Nutí ho k tomu složitá ekonomická situace postcovidové éry i změny klimatu. Příklad?
Zhruba polovina měst, která v minulosti hostila zimní olympiádu, si v blízké budoucnosti nebude moct dovolit pořádat další hry kvůli nedostatku sněhu a ledu. „Třeba lyžaři mohli dřív jezdit i celé léto, teď to nejde. Posledních pár ledovců s celoročním sněhem je přeplněných. I u nás na vodě se program velkých závodů smrskl do menšího počtu dnů,“ říká vodní slalomář Vavřinec Hradilek, jenž před pár týdny ukončil závodní kariéru. Naráží tím na to, že s klimatickou změnou už divoké vody není tolik jako dříve a přicházejí častá období sucha.
Podpořte Reportér sdílením článku
Nejen sportovní novinář a vypravěč příběhů.