Souznění luxusu s vírou. Na Malé Straně funguje už patnáct let unikátní spojení kláštera s hotelem 

Otec Juan stojí na cestičce v krásné zahradě a ukazuje vzhůru do prvního patra: „Tamhle, ta dvě okna, to je ještě klášter a ta vedle, to už je hotel.“ Zrovna on za těmi posledními klášterními okny bydlí a kolem jeho pokoje také vede úniková cesta, kdyby se snad udál nějaký poplach.

Na pražské Malé Straně spolu v harmonické symbióze funguje augustiniánský klášter s pětihvězdičkovým hotelem, nazvaným – jak jinak – Augustine. Milovníci cimrmanovského humoru by si mohli vzpomenout na hru Dobytí severního pólu a legendární scénku „jdu na sever, jdu na jih“. Tady je to v některých místech podobné. Jdu hotelem, projdu dveřmi a jsem v klášteře… Tak dokonale jsou do sebe vrostlé, a to nejen stavebně. 

Hotel získal díky klášterním budovám unikátní polohu a neopakovatelnou atmosféru. Klášter zase díky hotelu dostal šanci na znovuzrození a trvalé fungování. „Jsme prostě dobří sousedé, kteří spolu mají skvělé vztahy,“ říká otec Juan. A Gabriela Dítětová, ředitelka hotelu Augustine, dodává, že si umějí vyjít vstříc ve všem, v čem je potřeba. Na těch dvou je ostatně během společného hovoru znát, že se rádi vidí a chovají k sobě vzájemný respekt.

Holé stěny

Za komunismu se klášter změnil na domov důchodců. Ten tam fungoval od roku 1950 až do roku 1998, kdy se klášter vrátil do rukou augustiniánů. „Je to obrovský komplex, který byl úplně prázdný,“ popisuje otec Juan. A když říká prázdný, tak tím myslí doopravdy prázdný. Po odchodu státního důchodového zařízení nezůstaly v místnostech ani žárovky. „Měli jsme obrovský klášter a neměli jsme peníze,“ popisuje otec Juan. Přidává historku o tom, jak bylo v bance na účtu pár stovek a nebylo ani na uhrazení elektřiny.