Jak bojovat s masovým turismem? Regulací i respektem

Dá se říct, jak moc masový turismus dopadá na místní obyvatele nejnavštěvovanějších míst? V poslední době jsme viděli celou řadu protestů…

Je důležité, jestli lidé protestují vysloveně proti turistům, tedy proti samotným návštěvníkům, nebo proti cestovnímu ruchu jako takovému. Proti turistům se asi vystupuje lépe, ale může to být zástupný problém. Lidé tím vlastně skrytě vystupují proti své samosprávě. Můžou mít pocit, že například dává volnou ruku podnikatelům v cestovním ruchu a na rezidenty zapomíná. Na místní přitom citelně dopadá turistická inflace. Tedy například nárůst cen a nájmů v době sezony.

Čím dalším je turistický ruch obtěžuje?

Samozřejmě jim vadí velká koncentrace lidí. A taky často takzvaná turistifikace, to znamená, že se služby přizpůsobují turistům a vytlačují ty pro místní. Klasickým příkladem z Prahy je Královská cesta, kam si těžko půjdete koupit třeba jen rohlík. Je tady i obrovská ekologická stopa, protože turisté se chovají jinak než domácí.

V čem konkrétně?

Třeba ve spotřebě vody. Vezměte si, kolik spotřebujete vody v domácnosti a kolik turista v nějakém lepším ubytovacím zařízení. Lidé si častěji mění ručníky, víc se sprchují. Stačí se podívat na mapy Googlu. V oblastech i s nedostatkem vody se najednou objevují zelená místa, což jsou právě resorty nebo golfová hřiště, která se zavlažují. Místní cítí, že jim turisté jakoby ubírají. Jak se říká, je dobře, když na hostině jíte, ale nemáte u toho mlaskat. Byť je to samozřejmě složité. Většina rezidentů si zároveň uvědomuje, že cestovní ruch jim přináší peníze a nějaké příležitosti. Ale jen do jisté míry.

Takže turisté je prostě tak trochu štvou?

Hodně záleží, jak se chovají turisté i samotná samospráva. Jestli finanční prostředky, které cestovní ruch generuje, jdou zpátky do daného území. To je asi nejdůležitější. Turista jezdí obdivovat hezkou lokalitu a potřebuje tam mít služby. A hoteliér těží z toho pěkného prostředí a vydělané peníze by do něj měl taky vracet.

Kdy problém s overturismem začal? Není to jen tento rok, kdy se místní bouří…

Termín overturismus, který můžeme přeložit jako nadměrný nebo taky nerovnoměrný turismus, se objevil kolem roku 2017 a víc pak v roce 2019. V odborné literatuře se však o tomhle problému psalo už 70. letech minulého století. Není to nic nového, vědci to předvídali. Největší turistická špička byla v roce 2019, kdy bylo světově zaznamenáno více než 1,46 miliardy příjezdů mezinárodních turistů.

Jak to dopadalo na jednotlivé země?

Našla jsem záměrně čísla za Česko, abych ukázala, jak se do toho po covidu zase vracíme. Data jsou přitom k dispozici pouze pro turisty, kteří se ubytovali v hotelech a penzionech. Informace o těch, kdo bydleli v soukromí, nemáme, ale odhaduje se, že je to ještě třetina navíc. V roce 2019 se u nás ubytovalo necelých 22 milionů turistů. K tomu můžeme přidat Airbnb, takže předpokládám, že se u nás protočilo asi 30 milionů turistů. Covid přinesl obrovský propad, ale loni už jsme byli skoro na stejných číslech. Struktura turistů je nicméně trochu jiná.

V čem?

V roce 2019 to bylo jedenáct milionů domácích turistů a skoro stejně i zahraničních ubytovaných v hromadných ubytovacích zařízeních. Loni převládali domácí turisté. U zahraničních se změnila jejich skladba. Dřív sem jezdili lidé z asijských zemí. Teď dominují Evropani.

Rozmach střední třídy

Co jsou hlavní příčiny toho, že se turismus tak rozmohl?

Lidí je na Zemi stále víc a s tím se rozšiřuje i střední třída, která má dostatek finančních prostředků, aby mohla cestovat. Souvisí to samozřejmě hodně s globalizací a šířením informací. Hlavní podíl na tom mají nízkonákladové letecké společnosti, které hodně zpřístupnily cestování. Druhé desetiletí dvacátého století bylo ve znamení takzvaných eurovíkendů. To je něco neuvěřitelného, že si za pětistovku letíte do Londýna. Sice je hezké, že to můžeme zpřístupnit spoustě dalších lidí, ale dopad na ekologii je obrovský. A začaly cestovat národy, s velkým počtem obyvatel, které se ekonomicky zmohly. Například Čína nebo Indie. Díky sociálním sítím mají lidé informace, že je někde něco zajímavého. A všichni chtějí vidět ty hlavní destinace jako Benátky, Paříž nebo Londýn.