Nikdy mi nedávali sežrat, že jsem holka. Šéfka multivanů a transporterů sází na pozitivní přístup

Kdybyste měla vyrazit na dovolenou autem, kam a jakým vozem by to bylo?

Určitě multivanem, to je pro mě ideální auto na delší cesty. Vždycky když jsme na nějakou vyráželi, tak to bylo tímhle vozem. A jela bych nejspíš do Itálie, protože letos slavíme dvacáté výročí svatby a v začátcích vztahu jsme byli na jedné delší italské cestě.

Nepřipadá vám to auto až příliš velké? Některé ženy například úplně nemilují cesty velkým autem do garáží nákupních center…

V tom jim rozumím. Nicméně nový multivan je trochu nižší a kompaktnější, takže se s ním i v těch podzemních garážích operuje o něco snadněji, byť bych to asi neřekla o všech obchodních centrech v Praze. Výhodu naopak vidím při přepravě dětí. Snad všechny děti, které se v tom autě ocitnou, si ho zamilují.

V jižních zemích frčí malá auta, v Americe pick-upy. Občas mám pocit, že pro střední Evropu jsou typická SUV a dodávky…

Stejně jako v celé Evropě, i u nás v posledních letech dominují nejrůznější modely SUV (sportovní užitková vozidla, která kombinují prvky terénních aut a klasických osobních automobilů – pozn. red.). Pro Čechy je navíc typické, že vždy chtějí mít možnost převážet větší množství nákladu, proto u nás lidé hodně kupují auta s velkým kufrem nebo dříve populární modely MPV (multi-purpose vehicles nebo též minidodávky – pozn. red.). Ty dnes pro část lidí nahradily mezi našimi auty modely Caddy nebo už zmíněný Multivan.

Proč nám tolik záleží na přepravním prostoru?

Obecně asi chceme být připraveni na různé možnosti. Taky vždy platilo, že jsme byli národem chatařů a chalupářů a do víkendových domů jsme převáželi spoustu věcí. A já vidím ještě další důvody. Velká auta chtějí lidé, kteří mají více dětí. Pak také sportovci, aby se jim tam vešlo vybavení. Dobrým příkladem jsou dva jednatelé naší firmy – oba jezdí multivanem. Jeden má tři děti, druhý už má děti větší, ale zas je náruživý cyklista a do auta může dát celé kolo, aniž by ho musel demontovat.

Jak se na českém trhu vyvíjí poměr pracovních dodávek ve srovnání s těmi „osobními“?

Zhruba dvě třetiny připadají na ty pracovní.

Které klíčové parametry podle vašich zkušeností posuzují zájemci o „pracovní“ dodávky?

Samozřejmě praktické využití. Ale taky to, že mají volkswageny dlouhou výdrž a že si udržují dobrou zůstatkovou cenu. Takže se i po pár letech dají prodat za dobré peníze. To jsou argumenty, které od zákazníků slýcháme opakovaně.

Jaký je celkový vývoj zájmu Čechů o užitkové vozy? Jak se vyvíjí v průběhu času?

Když pomineme covidové období, které celý automobilový trh rozkolísalo, dlouhodobě vidíme růst zhruba o deset procent ročně. A myslím, že se k tomuto trendu začínáme zase vracet.

Rychlý rozjezd

Vedení značky Volkswagen Užitkové vozy jste se ujala počátkem loňského roku. Souhlasila byste s tím, že to bylo z pohledu prodejních čísel ideální načasování?

Bylo to skvělé načasování, musím říct, že v tomto směru mám v pracovním životě docela štěstí.

Loni stouply registrace Volkswagenu v kategorii lehkých užitkových vozů na víc než dvojnásobek. Co bylo příčinou růstu? Bylo za tím ještě dobíhání objednávek z předchozích let?

Byla tam nakumulovaná výroba, která ještě doháněla výpadky, které se rozjely už za covidu a pak po začátku války na Ukrajině. Zároveň se to sešlo s velkou vlnou objednávek na končící modelovou řadu T 6.1, která byla u zákazníků velmi populární.

Byl to tedy právě Transporter 6.1, který se na celkovém růstu značky podílel největší měrou?

Ano, i normálně je Transporter náš nejprodávanější vůz. A tentokrát byla poptávka ještě zvýšená tím, že zákazníci chtěli stihnout tento konkrétní model 6.1, než přijde nová generace. Druhým v řadě pak bývá Caddy.

Předpokládám, že na českém trhu je například pick-up Amarok poněkud jinde než dodávky a menší pracovní vozy.

Jsou to samozřejmě jiná čísla. Zároveň jsme s Amarokem na třetí pozici ve své třídě, takže jeho prodeje rozhodně nehodnotíme špatně.

Které z blížících se modelů budou pro vaši značku hrát nejpodstatnější roli?

Letos v září bude mít světovou premiéru nový Transporter, který vzniká ve spolupráci Volkswagenu s Fordem. Česká premiéra přijde po Novém roce a bude to pro nás highlight roku 2025. To auto vypadá výborně a my napřeme všechny síly, abychom ho dobře uvedli na náš trh.

Co je nejdůležitější pro úspěch nového modelu?

Je to souběh řady kritérií. Na jedné straně praktický užitek, spolehlivost a kvalitní provedení – speciálně pokud mluvíme o užitkových vozech. Na straně druhé je to také dobrý marketing a vhodně nastavená cena. Tenhle souběh je klíčový. Často pak hrají roli i další specifické argumenty. Transporter je například mimořádně vhodný pro všechny možné přestavby, protože s tím už konstrukčně počítá. To bude platit i pro ten nový model.

Na přelomu roku by měly na český trh dorazit hybridní Caddy a hybridní Multivan s pohonem všech čtyř kol.

Na ty jsme docela netrpělivě čekali a těšíme se, že jimi oslovíme nové zákazníky, kterým doposud tento typ vozu chyběl. Dorazí také už prodloužené verze elektrického ID. Buzz, to už jsme ale objemem prodejů jinde než u modelu Transporter.

Nabiju během nákupu

Jak se daří prodejům elektrických užitkových vozů?

Tady bych řekla, že je trh ještě trochu v plenkách. A to i na straně naší nabídky. Máme zatím dva modely ID. Buzz, v pracovní a osobní verzi, teď přijde pro osobní verzi ID. Buzz prodloužená verze.

Dotkla se segmentu užitkových vozů vládní podpora elektromobilů?

Prodeje jsou o něco silnější než v době před dotacemi. Je vidět, že zákazníci s nákupem vyčkávali na spuštění dotačního programu. Což platí – ve srovnání s jinými zeměmi – i obecně pro veškerý český trh s vozy na elektrický pohon.

Čím si to vysvětlujete?

Elektromobilita u nás historicky neměla moc velkou podporu ze strany státu, jinde to bylo mnohem výraznější. Zároveň měli někteří lidé pocit, že je jim elektrický pohon „politicky vnucován“, a na to jsme vzhledem k naší komunistické zkušenosti nejspíš pořád dost citliví. A zároveň taky elektromobily obklopovala řada mýtů, které sice pomalu ustupují, ale pořád v řadě lidí jsou.

V řadě jiných oblastí – například u mobilů, digitálních plateb a podobně – přitom zrovna Češi patří mezi takzvané early adopters, to znamená, že se nadchnou pro nové směry a začnou je masově používat.

Může to ovšem být i tím, že mobily a podobně jsou řádově levnější. Auto je obecně pro lidi velká investice, takže si ji více rozmýšlejí a budou mít logicky tendenci méně experimentovat. Zároveň pořád hraje roli celková kupní síla. Jestliže Čech vydělává na pořizovací cenu elektromobilu dvakrát déle než Němec, bude to znát i na poptávce.

Zmínila jste mýty kolem elektromobilů. Které byly podle vás nejvíce mimo?

Třeba pověsti, že elektromobilům budou hořet baterie. To se ukázalo jako nesmyslné strašení.

Opusťme ovšem kategorii bizarních výtek a podívejme se na ty reálnější. Co třeba dojezd a doba na dobíjení?

Ano, to slýcháme velmi často. Jistě, když pojedete napříč Evropou do Španělska, bude toho dobíjení asi hodně a v souhrnu zabere dost času. Nicméně když se většina řidičů podívá na to, kolik kilometrů najede za den, zjistí, že se v drtivé většině dnů pohodlně vejdou pod sto kilometrů. Dojezd na nabitou baterii je několikrát delší. Sama jezdím elektromobilem už přes rok, docela často i na delší vzdálenosti a potíže s dojezdem či dobíjením opravdu nemívám. Zároveň u nás neustále posiluje dobíjecí infrastruktura.

Ano, někde jsem četl, že vzhledem k nízkému počtu elektroaut u nás teď vychází nejlepší poměr nabíjecích kapacit na jeden vůz…

To je pravda, ale není to jen tím malým počtem aut, dobíjecích stanic stále přibývá, u benzinek, obchodů a podobně. Já třeba pravidelně jezdím z Prahy do Orlických hor a vím, že když zastavím v Rychnově nad Kněžnou u supermarketu, protože stejně potřebuji nakoupit na víkend, tak si krásně dobiju přesně během toho nákupu. A při běžném provozu v Praze mi nabité auto vydrží na několik dnů.

Musela jste se s ohledem na výdrž baterie naučit jezdit pomaleji?

Dávám si na rychlost na dálnicích větší pozor, ale nově mě jako většinu elektromobilistů v mé bublině baví sledovat, jak efektivně a úsporně dovedu jet.

Ideální pro městské služby

Pro které segmenty zákazníků užitkových vozů se podle vás elektrický pohon nejlépe hodí? Dovedu si představit, že například pro městskou logistiku to může být ekologicky i ekonomicky výhodné…

Pro nejrůznější dovážkové služby je to ideální řešení. Vidíme, že takto řeší svůj rozvoz nábytku třeba IKEA, elektrické dodávky používají dovážkové služby potravin a další. Bylo by podle mě ale dobré, kdyby to stát více podpořil. Chceme mít čistší města, tak by bylo správné daňově zvýhodnit přechod na elektromobilitu pro ty, kdo používají auta k podnikání ve městě, a v neposlední řadě posílit používání elektromobilů ve státní správě.

Druhou možností jsou pak nějaké restrikce typu zákazů vjezdu v určité hodiny nebo povinného procenta elektroaut ve firemních flotilách.

Já jsem vždy spíše pro pozitivní motivaci. Myslím, že lidi raději něco dělají proto, že cítí možný užitek, než proto, že to dostali příkazem. Často to může být i nějaká maličkost a stejně vás to povzbudí nějakým směrem. Já osobně například výrazně oceňuji možnost volného parkování elektroaut ve všech modrých zónách. Doufám, že tohle zvýhodnění vydrží i do budoucna a že zůstane i pro plug-in hybridy (auta, která mají spalovací motor i bateriový pohon – pozn. red.).

Právě plug-in hybridy by možná zrovna v Česku mohly hrát roli určitého přechodu pro ty, kdo elektrické vozy zcela nezavrhují, ale zatím jim ani zcela nedůvěřují.

Pro řadu lidí to může představovat ideální model do současné doby. Kombinují výhodu bezemisního ježdění po městech a zároveň odpadá obava z dojezdu při dlouhých trasách. Bylo by proto velmi užitečné, kdyby spolu dokázaly politické reprezentace na různých úrovních veřejné správy kooperovat a nastavily příznivé podmínky jak pro elektromobily, tak právě i pro vozy s plug-in hybridním pohonem.

Nesedávej v koutě

Automobilový byznys nebýval v minulých dobách zrovna doménou žen. Je to dnes jiné?

Změnilo se to hodně v celém oboru a i v našem koncernu, kde to vidím zblízka. Já mám nad sebou na centrále v Německu tři manažerské úrovně, kterým reportuji, a všechny ty tři posty drží ženy. Obecně ale platí, že v celém automotivu významně přibývá manažerek.

Jak komplikované je pro ženy, aby se prosadily v tradičně mužském prostředí?

Mohu soudit hlavně ze své vlastní zkušenosti, ale já jsem skutečně nikdy nenarazila na žádné podceňování nebo na to, že by mi někdo dával nějak sežrat, že jsem holka, a ne kluk.

Vy sama jste v oboru už přibližně dvě dekády. Co vás do něj přivedlo?

Jsem z Mladé Boleslavi a celá moje rodina pracovala ve Škodovce, takže to pro mne od mládí představovalo nejatraktivnější zaměstnání. Nastoupila jsem také kdysi do Škody Auto a nikdy jsem nelitovala. Automotive je podle mě hodně zajímavý a atraktivní obor.

Kudy vedla vaše cesta až do šéfovské pozice českého zastoupení značky Volkswagen Užitkové vozy?

Ve Škodě jsem začínala v oblasti vzdělávání dospělých, pak jsem šla do financí. Následně jsem přešla do Prahy k importérovi Volkswagen do controllingu, poté jsem měla na starost dealerskou síť a následně jsem řadu let zastávala roli Head of Business Services. V říjnu 2020 jsem dostala na starost vedení divize Das Welt Auto, což je prodej ojetých vozů našich koncernových značek. Od loňského března jsem na současné pozici.

Je výhodou, když člověk projde větším množstvím pozic?

Podle mě určitě ano. Já považuji za užitečné to, že mám zkušenost s back officem pro všechny značky, a můžu tak mít určitý nadhled a širší přesah.

A jaký to je pocit, stát nyní přímo v čele jedné značky?

Je to super. I když důležité je, aby vám fungoval celý tým, to dělá úspěch značky a potažmo i šéfa.

Co byste poradila dnešním pětadvacetiletým kolegyním, které by také chtěly uspět v tomto oboru? Je nějaká zkušenost či vlastnost, kterou byste obzvláště vypíchla?

Myslím, že je důležité být pozitivní a proaktivní. Nesmíte se problémů a úkolů bát, ale musíte k nim přistupovat pozitivně. Je dobré mít otevřenou mysl a neříkat si, že něco nepůjde nebo to špatně dopadne. Každý pracovní problém má zpravidla nějaké řešení.

A ten proaktivní přístup znamená, že podle vás neplatí „sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“?

Přesně tak, protože se taky může stát, že nenajdou. Navíc to má pro mne ještě jednu rovinu – neomezovat se pouze na to, co se očekává, ale také přicházet s vlastní iniciativou, která posouvá věci kupředu. Já zkrátka nemám v povaze od něčeho odejít, když cítím, že bych tu věc mohla posunout více.