Nacisté považovali Čechy za prospěšné pro průmysl

Nová expozice sídlí v historické budově bývalého Gaufora. Vysvětlíte, co je to za objekt?

Jde o rozlehlý areál, který byl dokončen v roce 1937. Nacisté ho používali jako administrativní sídlo a měli tu i řadu reprezentativních prostor. Gauforum vedl Fritz Sauckel, který zastával funkci státního ministra vnitra. V roce 1942 ho Hitler jmenoval generálním zmocněncem pro pracovní sílu, Sauckel byl tudíž přímo zodpovědný za deportace milionů lidí na nucené práce.

A proto jste se rozhodli, že bude expozice věnující se nucené práci umístěna právě zde?

Když jsme řešili, kde by mohla expozice být, dozvěděli jsme se, že část Gaufora je volná. Přišlo nám důležité, že nová kulturní instituce bude právě v této budově. Nejen kvůli historii objektu, ale také proto, že v docházkové vzdálenosti jsou další instituce, kde se dozvíte o historii Výmaru. Pár kroků odsud je Městské muzeum, Muzeum nového Výmaru, které prezentuje nejrůznější inovace v 19. století. Téměř naproti Gauforu je Muzeum Bauhausu. A poblíž Výmaru je památník v bývalém koncentračním táboře Buchenwald.

Téma nucených prací je velmi komplexní, protože se týkalo milionů lidí po celé Evropě. Na co jste se v expozici zaměřili?

Opravdu není možné obsáhnout vše, co se toho tématu týká, ale snažili jsme se ukázat především životní a pracovní podmínky nuceně nasazených. Ať už to byla práce v těžkém zbrojním průmyslu, anebo na venkově. Zaměřili jsme se také na vztahy mezi nuceně nasazenými a Němci. Zajímalo nás, jak se místní obyvatelé chovali k těm, kdo museli opustit své domovy a pracovat pro říšské Němce. Součástí expozice jsou však nejen informace o tom, jak nucená práce fungovala, ale také příběhy jednotlivců z různých koutů Evropy, jejichž životy zásadně ovlivnilo dění během druhé světové války.

Věnovali jste se i návratům těchto lidí do původní domoviny?

Ano. A také dlouholetým diskusím o tom, zda a jak nuceně nasazené odškodnit. Celá naše expozice je sestavená z výstavní kolekce, která řadu let putovala po Evropě. V roce 2010 byla vernisáž v Berlíně, pak jsme ji představili ve Varšavě, v Moskvě a před deseti lety jste ji mohli vidět u vás v Praze, v letohrádku Belvedere.

ODLIŠNÝ PŘÍSTUP

Jak se v Německu nahlíželo na nuceně nasazené, když druhá světová válka skončila?

Mnoho Němců tvrdilo, že se to prostě stalo, protože byla válka, a nevnímali tohle příkoří jako zločin. Říkali, že bylo přece normální mít třeba nějakého polského čeledína na statku nebo ruského dělníka v továrně. Na počátku druhé světové války se Němci snažili získat pracovní síly dobrovolně. Někteří lidé se tehdy přihlásili, ale postupem času už se situace měnila. Nacisté dost přitvrdili: práce byla sice zdánlivě dobrovolná, ale kdo se nepřihlásil, ten přišel o potravinové lístky. Po roce 1945 se postoj Němců k nuceně nasazeným začal měnit. V 70. a 80. letech přibývalo v Německu historiků a dalších odborníků, kteří se tímto tématem zabývali. Začali informovat o pracovních podmínkách a dopadech na život nuceně nasazených.