Vyhraje Trumpovi atentát volby? Historie ukazuje, že tak jisté to není

Ano, kdyby se volby v USA konaly zítra nebo za týden, bylo by dost možná rozhodnuto.

Ano, pokus zabít republikánského kandidáta na úřad prezidenta Donalda Trumpa a jeho bezprostřední reakce – kdy se zvednutou pěstí volá „fight“, tedy „bojujme“ – mu u voličů velmi pravděpodobně bezprostředně pomůže.

Volby se však v USA nekonají v červenci, konkrétně v sobotu večer 13. července amerického času, kdy se střelec pokusil zavraždit Trumpa během jeho mítinku v Pensylvánii. Volební den přijde až v úterý 5. listopadu. A z historie Spojených států víme, že přežití pokusu o atentát v dlouhodobější perspektivě nemusí šance kandidáta v celonárodního volbách zásadně ovlivnit.

Všichni jsme republikáni

Tak třeba republikán Ronald Reagan vyhrál v roce 1980 přesvědčivě volby nad úřadujícím prezidentem, demokratem Jimmy Carterem a v lednu následujícího roku nastoupil do úřadu.

Reagana si dnes v České republice (a nejen v ní) spojujeme s konzervativní revolucí osmdesátých let. Považujeme ho také za prezidenta, který přinejmenším pomohl urychlit pád Sovětského svazu a železné opony a přispěl k návratu demokracie do střední a východní Evropy.

Reaganův mandát přitom mohl být velice krátký. Na konci března 1981 atentátník John Hinckley Jr. vypálil ve Washingtonu DC na prezidenta z pistole šest ran poté, co dokončil projev v hotelu Hilton. Hinckley kromě Reagana zranil tři lidi, včetně mluvčího Bílého domu Jamesa Bradyho, který si z atentátu odnesl celoživotní následky. Až později se ukázalo, že atentátník neměl žádné politické motivy, chtěl jen zapůsobit na herečku Jodie Foster.

Reagan atentát, při němž utrpěl vnitřní krvácení, přežil. Traduje se příběh, podle něhož prezident řekl žertem doktorům, že doufá, že jsou republikáni – operující lékař Joseph Giordano údajně na prezidentův bonmot odpověděl: „Dnes, pane prezidente, jsme všichni republikáni.“

O tři a půl roku později zvítězil Reagan ve volbách 1984 a v úřadu vydržel až do ledna 1989, kdy ho vystřídal jeho viceprezident George Bush starší. Nutno podotknout, že vzhledem k popularitě a úspěchu svého prvního mandátu by Reagan velmi pravděpodobně ve volbách roku 1984 zvítězil, i kdyby se žádný atentát nestal. Měl totiž silnou pozici a podporu většiny společnosti.

Mimochodem Reagan v následujících letech o atentátu žertoval. Když například v roce 1987 během jeho projevu v Berlíně praskl balónek, okamžitě zareagoval slovy: „Netrefil mě.“

Pouzdro od brýlí

Přímo uprostřed volební kampaně se stal obětí atentátu i Theodore Roosevelt, když se po čtyřleté přestávce snažil v roce 1912 získat svůj třetí mandát v Bílém domě. Roosevelt byl právě na předvolebním mítinku ve městě Milwaukee ve státě Wisconsin, když ho postřelil jistý John Schrank. Schrank tvrdil, že se mu zjevil duch zastřeleného prezidenta Williama McKinleyho a varoval ho před Rooseveltovou třetí kandidaturou.

Útočníka později shledali duševně nemocným, takže zbytek života strávil v léčebně. A Roosevelt – podobně jako Trump – útok přežil. Život mu zachránilo jeho ocelové pouzdro od brýlí a padesátistránková kopie jeho projevu, kterou měl v kapse. Tyto předměty zpomalily kulku.

Roosevelt vyzval dav, aby Schranka nezlynčoval, dokončil projev a následně vyhledal lékařskou pomoc. Mimochodem, Rooseveltovi lékaři pro jistotu kulku z těla nevyndali a nesl si ji v hrudníku po zbytek života.

Atentát se odehrál v říjnu, tedy – na rozdíl od pokusu zabít Trumpa – jen krátce před listopadovými volbami. Rooseveltova popularita díky jeho reakci krátkodobě narostla, ale k vítězství mu nepomohla. Roosevelt totiž svou kandidaturou rozdělil republikánskou stranu a sebral klíčové hlasy úřadujícímu prezidentu Williamu Howardu Taftovi. Z drtivého vítězství se tak nakonec radoval demokrat Woodrow Wilson, který provedl Spojené státy coby hlava státu i první světovou válkou.

Odstoupení z voleb

Zatímco Trumpa lízla kulka atentátníka jen na vrchu ucha, celoživotní následky si z atentátu odnesl v roce 1972 alabamský guvernér a kandidát na prezidenta George Wallace. Wallace byl v Alabamě velmi populární, když v tomto jižanském státě podporoval rasovou segregaci.

Wallace vystupoval jako nezávislý kandidát a v době útoku se mu i dařilo v celonárodních průzkumech. O čtyři roky dříve dokonce v prezidentských volbách vyhrál v pěti státech a získal 45 volitelů. V květnu 1972, necelý půl rok před volbami, ho však během kampaně v Marylandu postřelil Arthur Bremer. Ani Bremerův útok nebyl motivován politikou. Podle jeho deníku, který byl následně publikován v médiích, chtěl svým činem získat především slávu. Ve vězení si odseděl pětatřicet let a v roce 2007 byl propuštěn na podmínku.

Bremer původně plánoval střílet na úřadujícího prezidenta, republikána Richarda Nixona, ale nakonec si vybral Wallace. Po atentátu Wallace z kampaně odstoupil a až do konce života zůstal paralyzován od pasu dolů a musel jezdit na vozíku. Nixon volby na podzim 1972 drtivě vyhrál, což by se ale velmi pravděpodobně stalo i bez útoku na Wallace.

Wallacovi však atentát do jisté míry změnil život. V roce 1979 se veřejně omluvil za své názory, jimiž podporoval segregaci Afroameričanů. A o tři roky později znovu, tentokrát už potřetí, kandidoval na guvernéra Alabamy. Ve volbách coby demokratický kandidát zvítězil i díky tomu, že mu svůj hlas dalo více než devadesát procent voličů černé pleti v Alabamě. Wallace se stal velkým zastáncem menšin, mnoho černochů v Alabamě jmenoval do veřejných funkcí a dal si za cíl během svého mandátu zdvojnásobit počet Afroameričanů registrovaných v Alabamě k volbám.

Polarizace v USA

Americkými dějinami se táhnou i úspěšné atentáty na hlavu státu. Čtyři prezidenty – Lincolna, Garfielda, McKinleyho a Kennedyho – zastřelili v úřadě atentátníci, jejichž motivy byly různé. Politické atentáty tak v USA nejsou nic nového. Amerika je ostatně zemí, která vznikla ozbrojenou revolucí proti vládě. I proto je například pohled na zbraně a ozbrojený odpor vůči autoritám za Atlantikem jiný než v Evropě.

Mezi současnou situací a dobou, kdy se zmíněné atentáty odehrály, samozřejmě nelze klást rovnítko. Červenec roku 2024 nelze srovnávat ani s érami, v nichž přišly neúspěšné pokusy o zabití Roosevelta, Wallace či Reagana.

Jak stávající prezident Joe Biden, tak i Donald Trump jsou podle průzkumů ve Spojených státech velice nepopulární. A na tom se pravděpodobně nic nezmění ani poté, co Trump přežil pokus o atentát.

Demokraté zjevně budou nadále vnímat Donalda Trumpa jako hrozbu pro americkou demokracii. Trump a jeho spojenci v republikánské straně budou patrně Joea Bidena – minimálně neveřejně – nadále považovat za hlavu vládnoucí elity, která jim jakýmsi kolosálním podvodem ukradla vítězství ve volbách před necelými čtyřmi lety.

Možná lze pracovat s teorií, že pokus o atentát povede ke zmírnění vyhraněné rétoriky obou stran, ale jisté to není. Naopak se zdá pravděpodobné, že Trumpova – přinejmenším do neděle umírněná a současně odvážně působící – reakce na atentát zvýrazní v očích amerických voličů ještě více Bidenovu hlavní slabinu. Poslední týdny se totiž silně probírá, a to především kvůli nepovedené první prezidentské debatě z konce června, otázka zdraví a kognitivních schopností jednaosmdesátiletého politika: ty se zdají být horší, než byly před čtyřmi lety, kdy kandidoval poprvé.

Pořád to ovšem nutně neznamená, že pokus o atentát na Trumpa určí výsledek voleb. Jako už tradičně je rozhodne výsledek hlasování v několika klíčových, politicky různobarevných státech, takzvaných „swing states“, které určí, jak bude hlasovat necelá třetina sboru volitelů, kteří prezidenta oficiálně volí (prezidentské volby v USA jsou totiž fakticky nepřímé).

Trump ve většině zmíněných států v průzkumech v první půli července těsně vedl, poslední událost mu patrně krátkodobě pomůže, ale do listopadových voleb ještě zbývá dostatek času. Byť v současné době Trump vede v průměru celonárodních průzkumů o zhruba dvě procenta nad Bidenem.

Do té doby se však může stát minimálně několik věcí, které ovlivní rozhodování amerických voličů spíše než pensylvánský atentát.

Zaprvé je možné, že se Donald Trump neudrží, bude se při veřejných vystoupeních chovat chaoticky. I on už se totiž přeříkává a plete, i když podstatně méně než Biden. Nebo chaotičnost spojí s ještě větší mírou verbální agrese a Američanům začne nepopulární republikánský kandidát vadit ještě více.

Zároveň se může stát, byť se to přinejmenším v půlce července nezdálo příliš pravděpodobné ani uskutečnitelné, že demokraté na poslední chvíli vyberou místo Bidena jiného kandidáta na prezidenta. Je ovšem například otázkou, jak by se daly použít peníze na kampaň shromážděné ve jménu Joea Bidena pro někoho jiného. Navíc jako nástupce by se, jak je v USA tradiční, nabízela jeho nynější viceprezidentka Kamala Harris, která je ovšem také velmi neoblíbená.

Do karet naopak může hrát demokratům to, že v nadcházejících měsících patrně bude americká ekonomika vykazovat slušný hospodářský růst a nižší inflaci, což tradičně nahrává aktuální administrativě v Bílém domě.

V neposlední řadě také může z voleb odstoupit nezávislý kandidát Robert F. Kennedy Jr., kterého by podle průzkumů volilo zhruba devět procent Američanů. A bylo by zajímavé sledovat, zda by Kennedyho voliči upřednostnili Trumpa, nebo Bidena. Mohli by se totiž stát zajímavým jazýčkem na vahách a tedy – na rozdíl od pokusu o atentát na republikánského politika – tím faktorem, jenž rozhodne listopadové volby.