Umění má být výzkum, ne jen něco, co visí na zdi

Patříte k výrazným českým umělcům v britské metropoli, spolupracujete i s Královskou akademií umění v Londýně. Jak jste se k tomu dostal?

Všechno začalo před dvěma lety, kdy mě poprvé napadlo přihlásit svou práci na nejstarší letní světovou výstavu. Koná se pravidelně od roku 1769. Předloni bylo tématem klima, které mě velmi zajímá. Během lockdownu, který jsem trávil ve Skotsku, jsem ve své fotografické databázi objevil snímky, o něž jsem se vždycky chtěl s lidmi podělit.

Na fotografiích, o kterých mluvíte, zachycujete právě změnu klimatu. Nicméně ty snímky nepůsobí depresivně nebo negativně…

Snažím se, aby byly optimistické. Ukazují, co mohou obyčejní lidé udělat a jak mohou pomoct klimatickou krizi řešit. Nikdy jsem ale neměl příležitost se o ty fotky podělit, navíc jsem měl pocit, že možná nejsou dost kvalitní, stoprocentně ostré a jasné. Jenže když jsem se na ně podíval po delší době, uvědomil jsem si, že jsou tajemné, působivé, fascinující. A že také mají v sobě určitou naději.

Královská akademie pak jednu z nich vybrala na výstavu.

Ano, byl to snímek nazvaný Left Behind. Jsou na něm zachycené plovoucí plastové kanystry, které jsem vyfotografoval před několika lety na jihu Brazílie. Nejprve jsem viděl jakýsi fascinující výjev na obzoru. Byla to krásná barevná struktura plující po moři. Když jsem se přiblížil, uvědomil jsem si, jak se mi mění nálada, protože jsem ucítil nepříjemný zápach mrtvých ryb. Ale pak jsem na pláži potkal několik místních a oni na ten výjev byli nesmírně hrdí: použili plastové nádoby a lahve k tomu, aby vytvořili obrovskou plochu podvodních pastí na ryby. Tím nejenže recyklovali plast, ale také si zajistili pravidelnou obživu. Já tak na fotku získal úplně nový pohled.

Královská akademie vás taky jmenovala mezi pět nových umělců, které stojí za to sledovat.

Z toho jsem měl obrovskou radost. Left Behind se dostala mezi sedm stovek prací, které vybrali z 16 500 přihlášených. Navíc fotografie našla kupce ještě před zahájením výstavy. Prodaly se celkem tři kusy.

Do užšího výběru na letní výstavu se vám podařilo dostat i letos. A také jste mentorem několika začínajících umělců, kteří tam právě teď vystavují svá díla.

Na mentoring jsem si myslel vždycky. S mentorem může student získat mnohem víc poznatků od někoho, kdo si v minulosti prošel něčím podobným. Mentor je spíš kamarád než učitel. Takže se vnímám jako jakýsi podporovatel mladých vycházejících hvězd. Musím si ale pečlivě vybírat, komu pomohu. Musím vidět potenciál a také ochotu vydat se se mnou na cestu úspěchu.

Jednou z vašich „svěřenkyň“ je i Poojan Gupta, mladá indická umělkyně. Na co se ve své tvorbě soustředí?