Když máš motor a smrdíš, jsi náš. Když motor nemáš, jsi nikdo

11. července 2024

Ta kniha vás nenechá chladnými. Usadí se vám v hlavě a dlouho o ní budete přemýšlet. Vyhoření Petra Šestáka, které bylo letos nominováno na cenu Magnesia Litera, je pamfletem nastavujícím zrcadlo nám všem. Ukazuje, jak moc jsme nechali auta ovládat naše životy, jak moc se stala naším fetišem. Spisovatel sám přitom před lety projel s obytnou dodávkou Evropu. Dnes auto cíleně nemá a po Praze se nejraději pohybuje na kole, ač se prý občas bojí o své zdraví.

Kdybyste byl auto, jaké auto byste byl?

Chtěl bych být Citroën DS, ve kterém je kus futurismu a po mnoha letech pořád inspiruje. Je to auto s perfektním designem, dobře řešené do všech detailů. To je ale jen moje přání, ve skutečnosti jsem spíš Citroën CV, přezdívaný kachna.

Čím vás štvou řidiči aut?

Když jsem šel na tuhle schůzku, u nás v ulici parkovalo na chodníku asi pět dodávek. Maminka s kočárkem je objížděla přes silnici, kde jezdí tramvaje a auta. Vyčítat to řidičům ale moc nejde, v té ulici je spousta obchodů a restaurací a není tam jediné parkovací místo pro zásobování, šoférům nic jiného nezbývá. Je to ukázkový příklad, jak tu máme špatnou dopravní infrastrukturu, která často nutí řidiče chovat se bezohledně. Praha má navíc strategii, že neubere jediné parkovací místo rezidentům, protože to jsou voliči. Jenže bez odparkovaných aut v centru neuděláme spoustu dalších věcí, je to začarovaný kruh.

Přečtěte si také

Vnímáte, že se vyostřuje konflikt mezi řidiči, chodci a cyklisty o to, komu patří město?

Ten konflikt se přiostřuje ve všech oblastech. Je to součást širších společenských trendů, kterým se říká kulturní války. Debata o autech často postrádá racionální rovinu, je to primárně o emocích, alespoň v těch vyhrocených projevech. Přitom cíl je pro všechny stejný – plynulost dopravy, co nejpohodovější život ve městě, bezpečnost. Je teoreticky i prakticky prokázáno, že upřednostňováním automobilové dopravy ve městě se toho cíle dosáhnout nedá.

Jak se po Praze pohybujete vy?

Většinou pěšky nebo na kole. Kolo je nejefektivnější dopravní prostředek v centru města a baví mě propojení fyzického pohybu a přemisťování se. Také mám starý skútr z 80. let, ten je spíš pro radost. Když jsem na něm poprvé jel po Praze, najednou mi řidiči začali různě uhýbat a dělat mi cestičku, což jsem na kole nikdy nezažil. Pochopil jsem, že funguje zákon: Když máš motor a smrdíš, jsi náš, respektujeme tě. Nemáš motor, jsi nikdo, a ještě ti uděláme nějaký naschvál.