Naše sbírka válku nevyhraje. Ale takovou ambici neměl ani atentát na Heydricha

10. července 2024

foto: použito se svolením Martina Ondráčka

Přes třicet let se Martin Ondráček pohyboval na různých pozicích jako mediální manažer. Dnes ho ale Češi znají především jako organizátora projektu Dárek pro Putina, jehož prostřednictvím se vybírají peníze na zbraně pro ukrajinskou armádu. „Nejvíc mě v souvislosti se sbírkou potěšilo, když jsem jel v dodávce do Charkova a v rádiu jsem slyšel, že prezidenti Pavel a Zelenskij se zmínili o naší sbírce,“ vypráví.

Nedávno jste byl zvolen osobností roku podle Asociace public relations (APRA). Překvapilo vás to?

Docela ano. Od profesionálů to je velká pocta. Strávil jsem většinu svého života v novinářských a mediálních manažerských pozicích, takže mě to ocenění překvapilo a potěšilo. Ocenění od lidí, kteří komunikují a rozumí této práci, je vždycky skvělé.

Připomeňte, prosím, lehce svou kariéru v médiích.

Byl jsem v médiích asi 31 nebo 32 let. Začínal jsem těsně před listopadem 1989 v pořadu Mikrofórum (v Československém rozhlase – pozn. red.), který jsem moderoval. Poté jsem pracoval v rádiu, televizi, na Prima TV a od roku 1997 jsem působil na manažerských pozicích. Byl jsem deset let ředitelem zpravodajství a publicistiky na Nově, ředitelem zpravodajství Českého rozhlasu, ředitelem digitální divize v Mafře a nakonec jsem pracoval v CNC.

Co vás přimělo k odchodu z médií?

Cítil jsem, že pokud neodejdu, tak mě to zničí. Pracoval jsem v médiích dlouho a neustále jsem řešil krizové situace a vyhazoval lidi. Bylo to velmi náročné, a proto jsem rád, že jsem z toho venku. Představte si, že v životě víc lidí vyhodíte, než přijmete. To vás opravdu vyčerpá.

Přečtěte si reportáž z Ukrajiny oceněnou Novinářskou cenou 2023

Dárek pro Putina

Jak vznikl projekt Dárek pro Putina a Zbraně pro Ukrajinu?

Když začala válka, byl jsem šokovaný. Nevěřil jsem, že se to stane. Pak mi zavolali lidé z firmy Jablotron, respektive z okolí (spolumajitele firmy) Dalibora Dědka a navrhli, abychom podpořili ukrajinskou ambasádu sbírkou na zbraně. Vytvořili jsme projekt a začali lidem vysvětlovat, proč jsou zbraně důležité pro vítězství ve válce. Pro mě to mělo také terapeutický účinek. Pomáhalo mi to vyrovnat se s bezmocí a frustrací z toho, co se děje.

Jak jste se vyrovnával s etickými otázkami spojenými se sbírkou na zbraně?

Vůbec jsem to neřešil. Mám to vyřešené dávno. Válka je jiný příběh. Když vám cizí stát vleze na území, musíte ho vyhnat. Viděl jsem, co Rusové dělají, a nemám žádné pochybnosti o tom, že je potřeba se bránit.