Koně zas tak moc rád nemám, říká podkovář. V řemesle přitom soutěží

Než se dostaneme přímo k vaší profesi, povězte, proč je podkova symbol štěstí?

Tak na to jsem odpověď, která by mi byla blízká, zatím neslyšel. Každý věří něčemu jinému, a to dokonce i pokud jde o zavěšení podkovy na zeď. Já podkovu věším jako U, ale to do ní, jak se říká, naprší. Když ji dáte obráceně, štěstí zas vypadne. V každém případě že podkova přináší štěstí… No nevím, měl jsem jich v ruce tuny a… (smích) Ale jo, žije se nám s rodinou dobře. Koneckonců ke štěstí stačí málo.

Jak jste se ke kovařině dostal? Rodinná tradice?

Děda se vyučil u místního kováře, ale já chtěl být původně autolakýrník. Táta opravoval auta a musel do lakovny vždycky donést spoustu peněz. Jenže je to nezdravé prostředí. Viděl, že nejsem „levej na ruce“, a navrhl kovařinu.

Tak jednoduché to bylo? 

Prohlédl jsem si kovářské školy v okolí a jejich dílny a líbilo se mi to. Navíc jsme měli v rodině akademického sochaře Vojtěcha Adamce staršího, který mě připravoval na talentové zkoušky na uměleckého kováře. 

Podařily se?

Napoprvé ne. On říkal: Přijde tam můj kamarád, stoprocentně si ve třídě pověsí čepici, kabát a aktovku a řekne, ať to namalujete. Jenže on přišel a nalepil na tabuli nějaký okopírovaný obrázek, což mě zaskočilo. (smích) Jako druhý obor jsem měl podkováře, takže první výuční list mám z něj, uměleckého kováře jsem si dodělal pak. 

Věnoval jste se tomu?

Chtěl jsem, ale neměl jsem dílnu. Na doporučení mistra z učiliště v Jaroměři jsem šel k panu Mückovi do Ďáblic. On měl restaurátorské licence na dřevo, kov a litinu. Díky tomu jsem třeba na jedné straně Karlova mostu dělal repliku historické mříže. Jenže pan Mück brzy zemřel a já byl zase zpátky doma. 

Co se dalo v oboru dělat na Pardubicku?

Chvíli jsem dělal v podstatě zámečnictví, zkusil jsem si i práci v těžkém průmyslu. No a po odpoledních jsem začal podkovávat koně. Postupně se to nabalovalo, až jsem mohl být u koní každý den.

Na reklamu nikdo nezavolal

Kdo od vás chtěl první podkovy? 

Chovatelka ze sousední vesnice. Pak se přidávali kamarádi a už to většinou bylo na nějaké doporučení. Měl jsem na prvním autě nalepenou reklamu, ale na tu vůbec nikdo nezavolal. 

Musí mít podkovář rád koně? 

Tak měl by… Ale znám pár podkovářů, kteří na koni třeba ještě ani neseděli. Já se nakonec i svezl, ale nevyhledávám to.