Zobe profík, zobe amatér. Zákulisí antidopingových testů, naděje na čistší sport a riziková fitka

Je šest ráno a někdo zvoní. „Uvědomujeme si, že přijít k někomu takhle brzy, pravděpodobně ho vzbudit a dívat se, jak ještě rozespalý čůrá do lahvičky, není pro dotyčného nic příjemného,“ říká Eva Hromádková, která v Česku koordinuje antidopingové komisaře a sama je jedním z nich. V únoru strávila čtrnáct dní na mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě, v dubnu a květnu měla na starost odběry u afrických vytrvalců – před pražským půlmaratonem a maratonem i po něm.

Antidopingoví komisaři se rekrutují z řad lékařů, zdravotních sester, lidí ze sportovního prostředí nebo třeba učitelů. „Mají to jako vedlejší pracovní poměr a bývají to duší sportovci, kteří v tom vidí smysl,“ říká Eva Hromádková, která má profesní zkušenosti z marketingu a komunikace. „Nároky jsou obrovské. Někteří sportovci mohou mít sklony dostávat komisaře pod tlak s tím, že pospíchají na trénink a podobně. Musíte umět rozeznat, kdy být asertivní a nenechat si něco líbit,“ říká vedoucí Oddělení kontrolního testování Antidopingového výboru ČR a připomíná, že může jít o slavného sportovce: „Máte před sebou hvězdu, které fandíte celý život, a teď co s tím? Určitě nedoporučuju žoviálnost, pořizovat si s někým selfie nebo škemrat o podpis je nepřípustné.“

Úkolem číslo jedna je dodržet veškeré kroky předepsané procedury. „Když se později ukáže, že nález je pozitivní, sportovec nebude zpochybňovat naměřené hodnoty. Najme si ale advokáta, který se chytí sebemenší chybičky v postupu komisaře a průběhu celého procesu. A může se to dostat až k soudu.“ Na závěr kontrolní návštěvy se pořizuje protokol, v němž mají obě strany možnost vyjádřit své námitky. Komisař může třeba uvést, že se dotyčný otáčel při odběru zády a snažil se znepřístupnit výhled.

„Ano, musíte vidět genitálie,“ říká Eva Hromádková. „Někomu to přijde zvláštní, že se cizímu člověku koukáte na přirození, ale když si vzpomenete na některé případy z minulosti a na všechny ty vychytávky, jako byly skryté hadičky s ‚čistou‘ močí nalepené náplastmi přímo na tělo, není to nic zbytečného. Zkrátka všechno dolů až ke kolenům, vyhrnout triko…“ Například v olympijském roce může být sportovec s medailovými ambicemi kontrolován až pětkrát, a to bez započtení takzvaných soutěžních odběrů bezprostředně po závodech. „Takže jsou na to zvyklí. Spíš zmatkují z toho, že třeba nemají doma uklizeno. To jim pak říkáme ‚Nebojte, nejsme úklidová četa.‘,“ usmívá se Eva Hromádková. Ženy kontrolují ženy a muži muže. Nesmí mezi nimi být žádný další vztah, takový konflikt zájmů je třeba hlásit a nenechat se delegovat.

Kdykoliv a kdekoliv

Všichni sportovci uvedení na seznamu Antidopingového výboru hlásí čtvrt roku předem na každý den v týdnu hodinový časový slot, kdy a kde budou k zastižení. Když jej později potřebují změnit, musí novou adresu v systému „neodkladně“ ohlásit. V případě, že cestují do zahraničí, může je kontrolovat tamní komisař,“ vysvětluje Eva Hromádková. 

Někdy je třeba na odběr moči čekat, a kontrola se tak protahuje. Pokud sportovec například potřebuje už odjet na letiště, nezbývá než jet s ním. Ale nechat se otestovat musí za všech okolností. „A třeba si nechat odletět letadlo, to se nedá nic dělat. Jinak bychom to brali jako odmítnutí dopingové kontroly,“ říká komisařka. „Platí ovšem pravidlo, že testovat můžeme kdykoliv a kdekoliv. Tedy i mimo uvedené sloty,“ doplňuje. Poměr mimosoutěžních a soutěžních kontrol je zhruba 3 : 1. „Nejvíc nás zajímají předsezonní tréninkové kempy a vůbec přípravné fáze, kde doping slouží k rychlejší regeneraci, tlumení únavy a podobně.“