Nejvíc mě prudí máma, ta chce olympijského vítěze, říká rychlostní kanoista Josef Dostál 

Domluvit tenhle rozhovor byla celkem hračka, ale sejít se, to už byla trochu těžší disciplína. Nejdřív se v Praze rozvodnila Vltava, takže jsme plánovanou dvouhodinovku v loděnici Dukly na Císařské louce museli odsunout.

„Ve vodě je spousta klacků, šprajcují se mi na kormidle. Musím neustále couvat a prosit trenéra, ať mi to sundá,“ hlásí Dostál zkraje června.

Nevadí, sejdeme se za dva dny v Račicích, kde je voda klidnější.

S fotografem jsme ještě ani nestačili sednout do auta, když na telefonu pípla zpráva od manažera Jana Koukala: „Pepa má virózu.“

Ani tohle není pro jednoho z nejznámějších českých rychlostních kanoistů nic nezvyklého. „Střevní virózy mívám jednou nebo dvakrát do roka, příčinou bývá únava z přetrénování,“ vysvětluje Dostál. „Často se mě to drží i deset dnů, zato tentokrát jsem se toho zbavil ani ne za týden. Utěšuju se tím, že je lepší být nemocný teď než v srpnu v Paříži.“

No vida, konečně se dostáváme k olympiádě. Právě o ní chceme hodně mluvit, elitního kajakáře čekají už čtvrté hry. Závodil v Londýně, Riu i Tokiu a teď bude na svoje první olympijské zlato útočit na východním předměstí Paříže. Na jezeře vedle řeky Marny, kterou smutně proslavila první světová válka.

Tak kdy už uděláme ten rozhovor?

„Cestou na soustředění do Livigna bude mít Pepa spoustu času,“ přesvědčuje manažer a pošle Dostálovo telefonní číslo.

Bingo, česká klasika do třetice všeho dobrého zafunguje.

A snad vás nepohorší tykání: vzniklo spontánně během mistrovství světa 2015 v Miláně. Dostál si tam vyjel dvě medaile (stříbro na singlkajaku a bronz se čtyřkajakem) a já o tom psal.

Josefe, slyšíme se?

Bezvadně. Právě jsme v Praze vyrazili od benzinky. Jak to tak vypadá, přímo do další kolony. 

Šťastnou cestu, snad těch 650 kilometrů na sever Itálie rychle uběhne.

Díky. Jezdím tam docela často. Poznal jsem už zimní Livigno a teď se těším i na letní. I když tam mají být ze začátku jen nějaké čtyři stupně.

Tím mi nahráváš na otázku od mojí kolegyně: jak v lodi snášíš chladno a vlhko?

Bez problémů. Pro tyhle případy máme špricdeku, pod kterou je vždycky teplo. Bereme si ji, když je méně než 12 stupňů, takže třeba na soustředění do Kalifornie ne. Tam by byla zbytečná.

V Kalifornii máš uloženou i vlastní loď, viď?

Přesně tak, do letadla bych ji nenacpal. Když jezdíme po Evropě, jako třeba teď do Livigna, vozíme loď na střeše auta.

 Vezeš si taky rybářské pruty? U vody rád sedáváš doma i v cizině.

Pruty mám, v Livignu se chytá dobře. Těším se, že ve volnu vyrazím na ryby, ale nebudu si vyřizovat povolenku na skoro celé tři týdny. Budu to brát nárazově podle nálady a únavy.