Evropské volby: Jak se Slováci nesemkli

Když v Handlové zaznělo těch pět výstřelů, pro jednoho člověka to znamenalo velké fyzické utrpení a pro pět a půl milionu dalších šok. Bylo ovšem také jasné, že brutální útok na slovenského premiéra bude mít politický rozměr.

Robert Fico je bez jakýchkoliv pochybností nejvýraznější a nejvíce polarizující slovenskou politickou osobností posledních dekád. Je předsedou největší koaliční strany a premiérem a následky střelby – kdy nebylo jisté, jestli vůbec přežije – měly potenciál vyvolat politické zemětřesení.

A opravdu. Hned po úvodní vlně debat na téma, kdo vyvolal nenávistnou atmosféru v zemi, se jako první vzpamatovali ti, komu jde o peníze a na sentiment nemají čas: bookmakeři. Ti nejprve přehodnotili původní předpoklad o téměř jistém vítězství opoziční strany Progresívne Slovensko (PS) ve volbách do Evropského parlamentu, přiklonili se k remíze a nakonec za jasného favorita vybrali Ficovu stranu Smer. 

Takto uvažovali pochopitelně. Bylo zřejmé, že Smer se nebude stydět tragédii na všech frontách politicky zpeněžit démonizováním politických soupeřů, odsuzováním kritiků mezi novináři a snahou o vytvoření obrazu národního mučedníka. Vrcholem byl Ficův projev plný obvinění na adresu opozice, médií a zahraničí, jejž pronesl těsně před volbami. Ten bylo možné i přeložit tak, že navzdory osobnímu utrpení nepovažuje extrémní polarizaci společnosti za krizový vývoj, ale naopak za kýžený stav, který je třeba nadále povzbuzovat a podněcovat.