Hrdina z kolejí aneb Vděk za zpoždění vlaku

Co se vlaků týče, zkušenosti mě nastavily tak, že očekávám spíš trable. Mentálně se vždy připravuji na pozdní odjezdy i příjezdy, chybějící vagony, bitky o sezení, vyprodaný jídelní vůz či nevrlý personál. Je přece lepší očekávat horší a dočkat se lepšího než naopak. 

Nedávná cesta do Bratislavy směrem tam více méně naplnila očekávání, což ale bohatě vyvážila cesta zpět. Zpoždění na trati jsme se sice dočkali, ale byli jsme za něj rádi. Během cesty totiž do jídelního vozu přistoupil mladík, který se projevoval zvláštním způsobem. Zdálo se, že moc nerozumí, nemluvil, působil roztěkaně, neverbálně si od obsluhy vyžádal svíčkovou a nápoj. Byl oblečen jen nalehko, neměl žádná zavazadla, peníze ani jízdenku. Vlakvedoucí se telefonicky spojil nejspíš s někým z vedení, následně kontaktoval policii. Celou dobu se on i obsluha k muži chovali vstřícně, trpělivě a mile. V Kolíně přistoupili policisté a muže se snažili ztotožnit. Měl u sebe pouze jakýsi papírový dokument a z následného telefonátu na číslo v něm uvedené se ukázalo, že mladík je zřejmě rakouský autista, který odešel z nemocnice. S celou komunikací pomáhala spolucestující. Jak ona, tak my jsme se nabídli, že útratu za mladíka zaplatíme, ale personál to vzal na sebe. O dalším osudu muže nevím nic, v doprovodu starostlivých policistů vystoupil v Kolíně: nikdo určitě nechtěl, aby zmatený, opuštěný a bez peněz skončil sám v temné noci. 

Vlak se tímto zdržel o 25 minut, ale zážitek to byl veskrze pozitivní. Účast přítomných i přivolaných, snaha o pochopení a pomoc byly příkladné. Všem díky, vlakvedoucímu zvlášť.