Evropa po volbách: Francie v ostré marinádě    

Ať jste si v červnu pustili ve Francii jakékoliv zprávy, všude se snažili najít voliče, kteří rozorali politickou krajinu země. Do centra zájmu se opět dostal venkov i zemědělci, pak také ti, kdo pobírají sociální dávky, ti, kdo mají pocit, že je nikdo neslyší, ale i bohatí a podnikatelé. Nesourodé voličstvo, které pojí obavy a ztráta pocitu srozumitelného světa, naštvání z důchodové reformy nebo zdražení energií. 

Jak se stalo, že se nástup léta, který měl být příjemnou dobou dovolených, fotbalového Eura a olympijských her v Paříži, změnil v drama? V moment, po kterém by se mohl dostat do křesla premiéra a dělit se o moc s prezidentem Macronem osmadvacetiletý Jordan Bardella z Národního sdružení Marine Le Penové, označovaného za krajní pravici?

Stálo za tím překvapivé rozhodnutí prezidenta, jenž má oproti našemu systému široké pravomoci – a který se kdysi přirovnal k římskému bohovi. „Jupiter sáhl po blesku,“ popsala jedna komentátorka krok Emmanuela Macrona. Jeho strana Obnova projela eurovolby, které s více než 30 procenty hlasů vyhrálo nacionalistické Národní sdružení (RN). I když se výsledek čekal, prezidentova reakce okamžitě rozpustit Národní shromáždění a vypsat předčasné volby šokovala. Volby probíhají podobně jako ty české senátní, kdy volič v obvodu vybírá jednoho kandidáta. První kolo svolal na neděli 30. června, druhé na 7. července. 

Zešílel Macron, nebo provedl geniální tah? ptali se mnozí. V pozadí dramatického kroku stál i fakt, že v dolní komoře parlamentu neměla jeho strana už od roku 2022 většinu a musela vládnout tak, že hledala spojence případ od případu nebo parlament obcházela, což za určitých okolností ve Francii lze.