Ostrůvek stability versus oceán šílenství. Česká politika jako zdroj nekončícího zklamání

Evropské volby symbolicky ukončily druhou třetinu českého volebního období. Ta první vyvrcholila v lednu loňského roku volbou prezidenta a ta poslední nás dovede k dalším sněmovním volbám příští rok na podzim. Nabízí se tak příležitost k pohledu na to, v jaké formě jsou hlavní hráči na politické scéně i jaké nálady panují v publiku, které bude o osudech těch hráčů rozhodovat.

Vládě spadl řetěz

Pojďme se nejprve podívat na vládní tábor. Po první třetině si mohli koaliční politici a političky říct, že pro ně dopadla celkem slušně.

Podařilo se v ní velmi dobře zareagovat na ruskou invazi na Ukrajinu. Česko mělo hned od vypuknutí konfliktu jasnou pozici i dobrou zahraniční politiku, která odpovídala historické zkušenosti země s vpádem Moskvou řízených vojenských sil.

Zároveň Česko – za velkého přispění samotných obyvatel – až nečekaně hladce zvládlo velkou uprchlickou vlnu, která se zvedla v reakci na útok Putinova režimu. 

K tomu se povedlo zvládnout ve druhém pololetí 2022 náročné období evropského předsednictví.