Vlakem na Euro 2024: I cesta může být cíl. Neochvějná víra fanoušků a nahé zadky

Mé celoživotní fotbalové ignorantství mě paradoxně dovedlo až na fotbalové Euro. 

Plán je tento: vycestovat vlakem do Lipska na první zápas českého mužstva na evropském šampionátu a popsat slovy i obrazem, co se tam bude dít. Soupeřem nebude nikdo méně významný než Portugalsko s legendárním Ronaldem v čele. 

Mě ale více než vlastní fotbal bude zajímat svět fanoušků. Fotbalu, jak už jsem víceméně řekl, totiž vůbec nerozumím. V televizi jsem utkání viděl naposledy asi jako náctiletý a nejspíš nikdy ne celé. Jako divák jsem nikdy na žádném zápase nebyl a s fotbalovým fanděním mám samé negativní asociace – bitky, fotbaloví ultras, rasismus a tak dále. Můj problém ale taky může být, že jsem vlastně nikdy neměl žádnou motivaci svůj pohled změnit – žádné fotbalem nadšené kamarády, žádné související zážitky… 

Vyrážím tedy s nadšením, že by tahle cesta mohla můj zastydlý pohled na fotbal změnit. Že třeba propadnu jeho kráse a síle. Že mě pohltí, že budu na stadionu hrdě křičet „Češi!“, prožívat šance i fauly a třeba si koupím i dres. 

A v neposlední řadě si říkám, že poznám a pochopím onu národní hrdost, která se ve spojení se sportem tolik skloňuje. 

Schick dá gól

Je úterní ráno a s kamarádem Honzou nasedáme do vlaku. S přestupem v Drážďanech bychom měli být zhruba za čtyři hodiny v Lipsku. Spoj jsem pečlivě vybíral tak, abychom už v něm potkali co nejvíce českých fandů a atmosféru fotbalového svátku cítili hned od začátku. Překvapivě však na peronu postává jen zhruba deset lidí v barvách českého týmu. Nasedáme téměř všichni rovnou do jídelního vozu, kde už v dresu sedí taky Leoš Noha. Herec, kterého proslavil fotbalový seriál a film Okresní přebor a taky velký fanoušek české reprezentace.

Krátce po půl deváté se vlak rozjíždí, my si objednáváme kávu a snídani. Ostatní skupiny ale vrchnímu jednotně hlásí: „Všichni pivo, bez jídla.“ Tady zřejmě děláme první chybu na cestě k fanouškovské nirváně.