Největší luxus? Na dva týdny vypnout

Už skoro deset let mám jednu tajnou pracovní libůstku, o které jsem nejspíš nikdy neřekl ani kolegům v redakci. Vždycky si potichu zkouším, co bych odpověděl na otázku z ankety, kterou míváme na konci každého vydání. Minule jsem si takhle vzpomněl, jak jsem prožíval své první volby – s nadšením a upřímným zápalem, bylo to na jaře 1992 a volil jsem ODA. O měsíc dříve bych zase napsal, že moje nejdražší vstupenky byly na loňské mistrovství světa v ragby, ale daleko větší osobní výdaj představovaly lístky na pražský koncert Pink Floyd před třiceti lety. V obou případech to určitě stálo za to.

Na některé otázky bych možná odpověď nenašel (co byste poradil svému dvacetiletému já), na jiné bych ji asi ani hledat nechtěl (k jakým závislostem máte sklony). 

Ale po jedné otázce vysloveně toužím, i když zatím nepadla. Co je pro vás luxusní dovolená? Popsal bych totiž tu, na kterou už léta jezdíme. Odehrává se pravidelně první dva týdny v červenci na katalánském pobřeží. Není výjimečná ani místem, ani ubytováním, i když se mi obojí líbí. 

Ten největší luxus pro mě ovšem spočívá v tom, že můžu na dva týdny vypnout. Na chvíli se nezabývat ani Babišem, ani Fialou. Neřešit, jak dopadnou americké, francouzské či jiné volby. A dokonce ani to, jaká fotka bude na příští obálce Reportéra nebo jestli autoři odevzdávají články v dohodnutém čase. Na to zbývá dost času i po návratu.

Mám na to vypínání dokonce speciální rituál. Jezdím autem a vozím zavazadla pro naši rodinu i část přátel, se kterými se na dovolené potkáváme. Přenocuji cestou někde u Lyonu, druhý den ráno si místo normálních bot obuju na řízení žabky a přesně v ten moment se moje mysl přepne do režimu „volno“. Na tenhle okamžik se většinou těším už zhruba od března.

V místě, kam jezdíme, je navíc sotva průměrný signál. Tak akorát na telefonní hovor nebo jednoduché vyhledávání na internetu, ale určitě ne dost dobrý třeba na sledování videa nebo filmů online. A tak mi přirozeně zbývá o to víc času na čtení knížek a časopisů. Kombinaci šustících stránek a šumící vody bych nechal předepisovat jako skvělý lék na uklidnění…

Milé čtenářky, milí čtenáři, 

přeji vám, abyste mohli o prázdninách také aspoň na chvilku vypnout. Pokud vám u toho budeme moci dělat společnost i my s Reportérem, budeme to považovat za velké vyznamenání. Hezké léto a příjemné čtení!

P.  S.: Příští číslo vychází v pondělí 12. srpna.