Česko je jako Skandinávie, lidé chtějí zařízené byty, říká globální šéf Skansky
26. června 2024
Reportér 07/2024 · Číslo 119Česko je jako Skandinávie, lidé chtějí zařízené byty, říká globální šéf Skansky
26. června 2024
Reportér 07/2024 · Číslo 119Česko je jako Skandinávie, lidé chtějí zařízené byty, říká globální šéf Skansky
Řídí celosvětově známou firmu, jejíž obrat výrazně přesahuje tři sta miliard korun. Vede více než sedmadvacet tisíc zaměstnanců. K rozhovoru se ovšem scházíme v malé stavební buňce na nábřeží Vltavy. Anders Danielsson, globální šéf skupiny Skanska, totiž rád navštěvuje stavby, které jeho firma buduje. A Modřanský cukrovar patří v Česku k těm největším.
Docela hodně, často cestuji a vždy se snažím navštívit naše stavby, vidět je zblízka a mluvit s lidmi, kteří na nich pracují. Máme aktivity ve velké části Evropy i ve Spojených státech a já tam všude chci mít blízký kontakt s tím, co děláme. K tomu samozřejmě patří i pracovní boty, helma, brýle a další nezbytnosti.
Pro mě je to ta nejzajímavější část. Stavařinu máme jako firma v genech a já k ní mám i osobně blízko. Je to základ našeho byznysu – umíme budovat velké celky a přinášet klientům přidanou hodnotu.
Žiju teď ve Švédsku, ale snažím se co nejčastěji jezdit hlavně do Ameriky. Je to pro nás velmi důležitá lokalita. Sám jsem tam nějakou dobu žil, přesto je podle mě důležité udržovat si pravidelný kontakt a cítit, co se na tamním trhu děje.
Mění se toho hodně v řadě směrů. Výrazně přibylo žen, a to nejen v developmentu, ale i přímo v samotné stavební výrobě. V naší firmě je to velice patrné. Změnily se také metody práce, klade se mnohem větší důraz na přípravu staveb i na ekologickou udržitelnost. A trendem posledních let je samozřejmě výrazná digitalizace.
Vypíchnul bych dvě oblasti. Tou první je digitalizace veškeré administrativy kolem staveb. A tou druhou je organizace práce a úspora času. Například na stavbách v Norsku máme už řadu let stroje osazeny GPS a používáme digitální technologie, abychom optimálně plánovali jejich nasazení. Což samozřejmě omezuje plýtvání časem a zvyšuje efektivitu práce.
Můžeme začít u lepší organizace a efektivity veškeré práce, což snižuje spotřebu v mnoha oblastech. Používají se lepší a šetrnější materiály. Nakupujeme elektřinu ze šetrnějších zdrojů. Do našich strojů používáme ekologičtější paliva. Je to celá řada faktorů a každý z nich se snažíme pořád vylepšovat a ladit.
Celá řada aspektů je stejná, zdůraznil bych ale hlavně dva. Jedním z nich je náš přístup k práci – způsob, jak plánujeme projekty, promýšlíme širší souvislosti, vyhodnocujeme rizika a podobně. A tím druhým nutně musí být respekt k základním zákonitostem stavařské práce. Nástroje, postupy i materiály se neustále vyvíjejí a zlepšují, ovšem fyzikální, chemická, statická a další pravidla jsou stejná. Takže i základní stavařské principy musejí být stále podobné.
Pro mě je jednou z nich určitě Öresundský most, který propojil Skandinávii s kontinentální Evropou a znamenal velký skok pro celou oblast, od dánské Kodaně po švédské Malmö. Nešlo přitom jen o přínosy na politické a ekonomické úrovni, přinejmenším stejně důležitým se stal most i pro propojování a kontakty mezi úplně běžnými jednotlivci.
Pro moderní historii to určitě platí, než byl most otevřen, nešlo přes moře na této trase cestovat jinak než lodí. Ostatně i druhá z mých „ikonických staveb“ souvisí s dopravou, ovšem na druhé straně Atlantiku. Je to Oculus, dopravní centrála v New Yorku na místě někdejšího Ground Zero.
Podle mě je to skvělý počin a bylo super, že jsme ho mohli budovat zrovna my. V Americe jsem docela dlouho žil a vždycky jsem cítil hrdost, když jsem mohl přátele, kolegy nebo obchodní partnery vzít do Oculusu a říct, že je to práce naší firmy.
Kdo by nebyl? Je to fajn pocit, jít po tom mostě s vědomím, že jsme přispěli k tomu, aby dál fungoval.
Pracujeme na vysokorychlostní dráze mezi dvěma největšími britskými městy, Londýnem a Birminghamem. Budujeme také nové newyorské vlakové spojení mezi New Jersey a Manhattanem. A rozšiřujeme síť metra v Los Angeles a přilehlém okolí. Všechno jsou to dopravní stavby, které mají obrovský potenciál významně zlepšit životy milionů lidí.
Patří sem výstavba infrastruktury, jako jsou silnice, mosty, tunely, trasy metra a podobně. Dále pak veřejné budovy: školy, nemocnice, nádraží, letiště, univerzity. V těchto dvou oblastech operujeme na americkém trhu. V Evropě máme tyto stavby také, ale k tomu ještě spoustu obytných budov, ty v USA neděláme.
V USA výrazně méně častěji než v Evropě. V Americe jsou to z budov hlavně ty veřejné. A v poslední době k tomu přibyla datová centra. Těch se v USA buduje opravdu hodně a my se na tomto poli významně angažujeme.
Ano, platí to pro tržby a zejména pro operativní zisk. V oblasti výstavby se nám v posledních čtyřech letech dařilo dobře, navzdory krizím. Dokázali jsme zvládnout a zmírnit dopady covidu, energetické krize, války na Ukrajině a jejích následků. Tím vším jsme prošli, aniž by se to nějak dramaticky podepsalo na naší schopnosti stavět, dokončovat a předávat jednotlivé projekty.
Dobře se to dá ukázat na bytové výstavbě. Na jedné straně vzrostly ceny materiálů a dalších vstupů, takže se samotná stavba bytových objektů prodražila. K tomu stouply úrokové sazby, takže zájemcům o bydlení zdražily hypotéky. Řada lidí se navíc ocitnula v nejistotě, a byla tak logicky opatrnější ve svých nákupních záměrech. Takže prodej bytů výrazně zpomalil. A většina z těch efektů byla cítit i v oblasti kancelářského developmentu: dražší vstupy, nižší poptávka po kancelářích v důsledku covidu, dražší financování a podobně…
To je pro stavebnictví obecně samozřejmě nadějná zpráva. Pokud klesne inflace i úrokové sazby, poptávka se opět zvýší, a to jak u bytové, tak i komerční výstavby. To bychom si samozřejmě přáli.
Nárůst nákladů, a to jak v případě materiálů, tak i práce. Ani u jednoho navíc nelze čekat, že by přišel nějaký výraznější pokles. My jsme část tohoto nárůstu zvládli vykrýt zlepšením organizace a efektivity práce, nicméně i tak je zřetelné, že dražší vstupy povedou současně k vyšším cenám finálních staveb.
Ceny jsou samozřejmě ovlivněny nabídkou a poptávkou, která se může na různých trzích lišit. Ale pokud jde o samotnou cenu výstavby, náklady se do ní promítnou. Pro nás to také znamená, že to musíme brát do úvahy při plánování a zahajování nových projektů. Vždycky musíme myslet na jejich ekonomickou rentabilitu.
Koncovou cenu bytů vám musí určit trh. S tím zase tak moc udělat nemůžeme. Musíme zvolit dobrou lokalitu a správný projekt, který se pro ni hodí. Ale vždy jsou to nakonec zákazníci, kdo vyhodnotí, zda si byt v daném projektu za určitou cenu koupí. My ale můžeme odvést spoustu práce na té nákladové stránce.
Máme výhodu, že pracujeme v celém řetězci. Od nákupu pozemků přes přípravu projektů, samotnou stavbu až po prodej a následnou údržbu. To dává větší prostor k dobrému vyladění všech kroků. Pokud můžeme v každé z pěti fází zlepšit efektivitu a snížit náklady o pět procent, jde to určitě snáz než ušetřit na jedné fázi pětadvacet procent.
Myslím, že je to tou oblastí, ve které se na americkém trhu pohybujeme. Nepůsobíme tam v rezidenční výstavbě, ale zejména v oblasti veřejných staveb. A tam hrál velký vliv balík opatření Bidenovy administrativy, který prošel v roce 2021. Do ekonomiky se nalily obrovské peníze a ty jsou nyní vidět v konkrétních projektech. Na federální peníze pak navazují i prostředky jednotlivých států, které jsou těmi federálními opatřeními povzbuzeny a také rozjely své investice. Dalším segmentem jsou pak obnovy a stavby v rámci institucí, vidíme velkou budovatelskou aktivitu například u univerzit.
To je další oblast, kde jsme přítomni. Řada letišť, speciálně těch pro vnitrostátní linky, byla už zastaralá a v poslední době jdou prostředky na jejich modernizaci a vylepšení. To je pro stavaře hezká příležitost.
Jsme na mnoha místech, zajímavé projekty máme třeba v Texasu nebo na Středozápadě, ale jasný prim hrají obě pobřeží, u Atlantiku i Pacifiku.
Naše skupina přišla do USA v sedmdesátých letech, začali jsme s akvizicemi stavebních společností. První byla na východním pobřeží v New Yorku a pak přibývaly další. Už dávno jsme na tamním trhu velký hráč.
V Evropě máme vedle výstavby i další větve. Ve vlastní režii budujeme rezidenční bydlení, máme tu komerční development. A jsme samozřejmě na více trzích, skandinávské země, Británie a střední Evropa.
Firma zde viděla dobré příležitosti. Dalo se předpokládat, že se obě země budou významně ekonomicky rozvíjet a spolu s tím přijdou i investice do výstavby. A když už jsme na místní trhy přišli se stavební činností, bylo docela logické, abychom tu rozjeli i rezidenční a komerční development.
Česko považujeme za jeden z našich domácích trhů, z čehož jasně vyplývá, že jej považujeme za velmi významnou zemi pro celou naši skupinu.
Zajímavé je srovnání českého a polského rezidenčního trhu. V Polsku se většina bytů prodává v režimu „shell and core“, tedy v základním nevybaveném stavu, a lidé jsou zvyklí si byty dovybavovat sami. V Česku zákazníci očekávají, že bude byt dotažený až do konce, že dostanou klíč a mohou se stěhovat. V tom jsou zákazníci v Česku podobní těm ze Skandinávie.
Využíváme při stavbě již jednou použitý materiál a součásti. Recyklovat můžeme beton, kameny, asfalt, ale třeba i okna. Je to udržitelnější metoda výstavby a myslím, že se bude rozvíjet ještě mnohem dál. Šetrný přístup k životnímu prostředí i materiálům bude čím dál tím důležitější.
To bych určitě neřekl, tento přístup je podle našich zkušeností ekonomicky zcela konkurenceschopný.
Znamená to, že ten projekt má nulové uhlíkové emise. Už jsme jednu takovou kancelářskou budovu postavili na jihu Švédska v Malmö. Nechali jsme ji pečlivě certifikovat, aby bylo jasné a prověřené, že skutečně splňuje to, co říkáme. Myslím, že v tomto směru je důvěryhodnost a transparentnost velmi důležitá.
V Česku jsou schvalovací procedury skutečně dlouhé, obzvláště v Praze, která ovšem má na svém území řadu historicky hodnotných staveb. Není však zdaleka jediná, úřední procedury jsou velmi dlouhé v řadě zemí a měst. Určitě to platí třeba i pro Stockholm. Británie je na tom také dost podobně. Naopak na řadě míst USA jsou schvalovací procedury mnohem jednodušší, jedním z takových míst je třeba Texas. Ale je to v úplně jiném kontextu. Ta místa jsou mnohem méně zastavěná, není tam například ta historická hodnota. Obecně v Evropě je to ve srovnání s Amerikou všude víceméně podobné. Tím ale neříkám, že by to nemohlo být přece jen o něco pružnější.
Nastoupil jsem v roce 1991 jako inženýr na jednu ze staveb, mou specializací bylo topení a klimatizace. Než jsem se ale po škole a po vojně dostal do stavebnictví, chvilku to trvalo, nejprve jsem dělal různé počítačové činnosti. Tahle práce mi ale připadala poněkud osamělá, tak jsem dal přednost stavebnictví a práci mezi lidmi.
Stavebnictví je skvělý a fascinující obor. Budujeme lepší podmínky pro život celé společnosti. Stavíme byty a domy pro lepší bydlení a také lepší místa pro práci. Budujeme mosty i tunely, které spojují lidi. A také lepší silnice, letiště, školy nebo nemocnice… To je podle mě krásné povolání. A máme ještě jednu odměnu navíc v tom, že jsou výsledky naší práce jasně viditelné.
Ta, která mi přinesla vykročení za známé hranice. Jsem Švéd, strávil jsem ve Švédsku mládí i první část své pracovní kariéry. Dosáhl jsem na pozici šéfa Skanska Sweden a myslím, že se mi v ní dařilo. Pak mě ale náš nejvyšší šéf požádal, abych převzal vedení Skansky v Norsku. Tam bylo třeba provést „turnaround“, tedy obrat pozitivním směrem. Musel jsem se naučit, jak fungovat a vést firmu v novém prostředí, v jiné ekonomické situaci a také v odlišné pracovní kultuře. Pak samozřejmě přicházely i další výzvy, ale ta z Norska mě naučila asi nejvíc.
Zdůraznil bych zřejmě hned několikrát, že je potřeba, aby se opravdu dobře naučili principy stavebního byznysu. A že se k nim samozřejmě nejlépe přiblíží přímo v terénu a uprostřed stavebních procesů. Když totiž budou oboru dostatečně rozumět, usnadní jim to odbornou i byznysovou komunikaci na všech úrovních – a vždycky budou moci zároveň přijít na stavbu mezi své lidi a dobře si s nimi promluvit. O úspěchu každého projektu přece nakonec vždycky nejvíce rozhodují ti, kdo se na něm přímo podílejí. A šéfové na všech úrovních jim k tomu mají pomáhat.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.