Labyrint emisních povolenek. Jak fungují a jaká rizika pro klima i průmysl nesou

V Americe se traduje, že máloco dokáže ovlivnit výsledky prezidentských voleb tak jako aktuální cena pohonných hmot. Bílý dům prý udělá všechno možné, jen aby v období těsně před volbami byla na stojanech benzinových stanic nejnižší možná suma. 

Ceny elektřiny do očí tolik nebijí. Přesto se podle dobře informovaných pozorovatelů v Bruselu báli, že by mohly výrazně promluvit do nedávných evropských voleb. A tak podpořili jejich snížení tím, že „zlevnili“ emisní povolenky, které zásadně prodražují především výrobu elektřiny z uhlí. Poslali jich do oběhu zkrátka víc, než bylo původně v plánu, což vedlo ke snížení jejich ceny. Aby však v důsledku snah zabránit revoltě voličů neutrpěly klimatické cíle, „nenatiskly“ se nové povolenky, ale začaly se v aukci nabízet ty, které se měly uvolnit až po roce 2026. Pokud nedojde v Evropské komisi ke změně kurzu, dopady tohoto rozhodnutí dost možná brzy pocítíme: a to tak, že lidé a firmy budou za elektřinu v souhrnu platit více. Alespoň do té doby, než si celý systém najde novou rovnováhu.

S cenou povolenek je to složité. Může ji ovlivnit řada nevypočitatelných faktorů od počasí přes situaci na trhu s plynem, celkový výkon ekonomiky, vnitřní politiku až po geopolitiku. Když se sejde dohromady několik okolností, které mají podobný účinek, říká se tomu perfect storm. A v roce 2026 můžeme jednu takovou dokonalou bouři očekávat. 

Vlivem mechanismů, které se zde pokusíme vyložit, hrozí, že cena povolenek bude během dvou let opět strmě růst. To by, alespoň v našem regionu, dosud závislém na uhlí, znamenalo opětovné zvyšování celoročních cen elektřiny. Energeticky náročný průmysl, který má sám povinnost povolenky odevzdávat, by dostal další ránu – což by i z pohledu klimatické politiky bylo nakonec kontraproduktivní. Proč? 

Povolenky jsou totiž dvousečná zbraň. Do určité chvíle platí, že čím vyšší je jejich cena, tím rychleji se dekarbonizuje. Zároveň se však může v určitý moment stát, že průmysl tlak nezvládne a výroba se přesune mimo Evropu. Do míst, kde mohou být emise dvojnásobně i trojnásobně vyšší.

Abychom však mohli posoudit, co nás čeká, musíme nejdříve porozumět tomu, co jsou povolenky vlastně zač.

U kyselých dešťů

Emisní povolenka je položka na účtu v Rejstříku Unie. „Ten funguje jako taková povolenková banka,“ vysvětluje Zuzana Váchalová, vedoucí kanceláře představenstva Operátora trhu s elektřinou, který český rejstřík spravuje. Jedna povolenka opravňuje elektrárnu nebo třeba cementárnu vypustit do ovzduší jednu tunu CO₂ či adekvátní množství jiného skleníkového plynu. 

Jak se k povolence takový podnik dostane?

Výrobci hnojiv, papírny, ocelárny, cementárny a jiná energeticky náročná odvětví, která by byla povinností nakupovat povolenky znevýhodněna proti světové konkurenci, dostanou značnou část povolenek na pokrytí svých emisí zdarma. Nějakých 43 procent povolenek z každoročního přídělu se takto rozdá. Zbytek si musí průmyslníci, stejně jako majitelé elektráren, kteří na povolenky zdarma nárok nemají, koupit. To je možné buď na energetické burze v Lipsku, kde se zbytek ročního přídělu draží, nebo na takzvaných sekundárních trzích. Tam mezi sebou investoři obchodují s třeba už dávno vydanými povolenkami stejně jako s akciemi firem nebo dluhopisy států.