Revoluce v léčbě obezity? Nadějný lék funguje, ale má jeden velký problém 

V poněkud příšerném sarajevském muzeu, které dokumentuje boj města o přežití za balkánské války v první půlce devadesátých let, je i výstavka věnovaná zásobování obleženého města potravinami. Kdosi, snad zběhlý  matematik, tam učinil poznámku, že během prvních měsíců obležení zhubli Sarajevané skoro tisíc tun své kolektivní tělesné váhy a že toto množství by zaplnilo solidní nákladní vlak.

Kdyby se celé lidstvo mělo zbavit svého nadbytečného tělesného tuku, bylo by k jeho odvozu potřeba spíš celé flotily nákladních lodí. Tedy obrazně řečeno – ve skutečnosti totiž hubnoucí člověk svoji ztracenou váhu „vydýchá“ ve formě oxidu uhličitého, takže lodě mohou zůstat v přístavech. 

Paprika? Co to je?

Masivní epidemie obezity, která zasáhla prakticky celý západní svět a rychle se šíří i do chudších států, je asi největší civilizační regresí, co se zdravotního stavu populace týče. Skoro všechny ostatní nemoci máme dnes pod lepší kontrolou než v roce 1980, nebo se situace aspoň nezhoršila. V případě obezity a na ni nabaleného metabolického syndromu se však poměry zhoršily přímo drasticky, a navíc plošně. Děti, mladí, muži, ženy, dělníci, manažeři, lékaři, Američané, Mexičané, Indové a Češi: všichni jsou mnohem tlustší než na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Existují zajímavé výjimky, jako je například Vietnam, kde nepanuje žádný nedostatek jídla, ale přesto tam obezita téměř neexistuje. Valná většina lidstva však „jede“ na tomtéž výkrmném pásu kamsi do těžkých a upocených pekel. 

Následky jsou drastické. Zničené cévy, diabetes, nemocné ledviny, snížené sebevědomí, zhoršená plodnost, klouby předčasně postižené artrózou – o málokterém orgánu v těle se dá říci, že mu obezita neškodí, a čím větší obezita, tím hůř. Některé národy se během dvou generací změnily ve svůj pravý opak. Stačí zhlédnout dokumentární záběry padesát let staré, aby se člověk přesvědčil, že svého času byl řadový Američan nebo Brit štíhlý a dobře rostlý člověk. Jeho současný potomek je na tom mnohem hůř.