Hvězdné války vám pomůžou pochopit vážnou hudbu, říká dirigentka

Když jsme spolu mluvily před šesti lety, říkala jste, že je náročné být mladá žena dirigentka. Změnilo se od té doby něco?

Změnilo, a to poměrně výrazně. Nastal jistý boom a u nás i ve světě se objevilo několik skvělých dirigentek, jeden by si skoro řekl, že to teď může být i jistá výhoda, být ženou. Problém může být spíš ve věku. Představte si orchestr třeba jako korporát. Vy přicházíte jako nováček na pozici šéfa. Musíte si vybudovat a zasloužit respekt, ačkoli jste třeba méně zkušený hudebník než dvě třetiny orchestru, které mají o dvacet třicet let více zkušeností.

Dirigent tedy musí být dostatečně sebevědomý.

Ano, ale pouze do té míry, že se dokáže opřít o kvalitu své práce, se kterou před těleso vstupuje. Vážím si kolegů a nedovolila bych si přijít nepřipravená, svůj díl se pokaždé snažím odvést na tisíc procent. Druhá věc však je, že člověk musí být pokorný a skromný po osobní stránce. Nesouhlasím s přístupem, že „jsem dirigent, ergo jsem lepší člověk i hudebník“.

Mluvíte o skromnosti – a mně vždycky přišlo, že s dirigováním se spíš pojí jakási moc.

Mluvila bych spíš o zodpovědnosti. To finální exekutivní rozhodnutí, jak se bude skladba hrát, je dirigentovo. Tím pádem je na jeho bedrech i zodpovědnost za konečný výsledek. „Moc“ ve smyslu král Já I. je už záležitost ega a to podle mě do práce nepatří.

Nemůže to být výhoda pro ženy? Nerada generalizuji, ale ze zkušenosti mám dojem, že ženy dokážou ego lépe potlačit.

Moje generace žen je v podstatě odmala vychovávaná k tomu, abychom byly hodné holky. Nikoho se nedotknout, vyhýbat se konfliktům, chovat se jako nástroj smíru. Žijeme trochu v jiném kontextu než muži, jsme zvyklé více volit slova, opatrněji vyjadřovat svůj názor – notabene když je opačný.

Což je ale někdy chápáno jako slabost.

Jistě, je to dvousečná zbraň. Je potřeba si to uvědomit a umět s tím pracovat. Využít to jako sílu a přednost. Tedy to, že jsem diplomatická a volím slova s rozvahou, neznamená, že nemám názor a nechám se zatlačit tam, kam nechci. To, že jsem příjemná, neznamená, že nemám jasně vytyčené hranice. Je to všechno otázka umění komunikace.

Dávali vám muzikanti někdy „sežrat“, že jste žena?

Víte, on to má do jisté míry těžké každý dirigent, ať je muž, či žena. Když přijdete před nový orchestr, je tam vždy chvilka, kdy si vás testují. To probíhá na různých úrovních a jedna z nich je, že začnou zkoušet, jakým způsobem reagujete. Třeba na drsnější fór, popíchnutí. Je fakt, že žena, a ještě mladá přichází do atmosféry větší nedůvěry. Když se tam objevím a lidé mě neznají, vidím někdy v jejich tvářích „Ajaj, to bude něco.“

Stalo se vám, že byste neprošla?

Musím zaklepat, ale naštěstí ne, naopak. Já té počáteční nedůvěře rozumím a dopředu s ní počítám. Přicházím tedy před orchestr dopředu s tím smířená a zatím se mi povedlo si pozici pokaždé obhájit.