Klíč k úspěchu je mít vlastní lidi v deseti klíčových městech světa, říká zakladatel Lasvitu

Lasvit v dubnu získal na milánském Design Weeku prestižní cenu za nejlepší instalaci a nejvíc zapamatovatelný projekt. Jaké to bylo, porazit velké designové značky? Co jste cítili?

Určitě překvapení. Ale i radost a zadostiučinění. A taky hrdost a patriotismus. Byl jsem rád, že řemeslo ve spojení s dobrým designem a smysluplným příběhem může porazit i výstavy firem, které mají násobně vyšší rozpočty i silnější značku.

Jak velký rozpočet jste měli vy?

Necelý milion eur. V čemž byla i doprava, vývoj produktů, letenky, hotely… Firmy jako Google, Amazon, Louis Vuitton nebo Audi na to měly třeba deset milionů dolarů. Ale ukázalo se, že milánští organizátoři nehledají pouze to nejopulentnější, nejkřiklavější a nejdražší, ale spíš nejautentičtější, až skoro nekomerční. I my jsme v Miláně nakonec prodávali a měli hromadu velmi praktických schůzek s architekty, designéry a s obchody z celého světa. Třeba s lidmi z Air France. Naše instalace nebyla na první pohled úplně komerční. Hlavně venkovní část výstavy, Porta od našeho uměleckého ředitele Maxima Velčovského, byla o zážitku. Každých sedm minut se tam vypouštěla pára a měli jsme tam pohyblivé světelné efekty.

Na venkovní instalaci jste použili techniku lehaného skla. Co to je?

Unikátní technika typická pro oblast Nového Boru. Buď se několik různých skel speče k sobě, nebo se do nich dají udělat reliéfy. V takovém případě Maxim Velčovský nejdřív do speciálního písku vymyslí vzorek. Může to být obtisk čehokoliv – třeba měsíční krajina, džínovina nebo bublinková folie, možností je nekonečno. Obtiskne se to do písku, na to se položí ploché sklo, pak se pec zavře a taví se to speciálními křivkami a různě mění teplota. Postupně se vzorek do skla obtiskne, a to nejen mělce, ale i do hloubky. Je to opravdu zajímavá technika reliéfního skla, která umožňuje fúzovat i různé další barvy, sklo můžete laminovat nebo kalit. Díky tomu je i bezpečné, takže ho využíváme na umělecké fasády.

Jaké například?

Vyrábíme je pro domy jako Gucci, Tiffany nebo Cartier. Děláme je ale i pro soukromé domy. Třeba teď v Lomnici nad Popelkou, což je úplně jiný kontext než třeba Manhattan, děláme pro jednu krásnou rezidenci celý pás, který odděluje budovu na dvě části. Fasáda dává prostoru úplně jinou dimenzi.

Jak se získávají klienti jako Gucci nebo Tiffany?

Pokaždé úplně jinak. Základem je mít silnou značku, která je srozumitelně komunikovaná architektům a interiérovým designérům prostřednictvím například sociálních sítí, eventů a osobních schůzek. Na to musíte mít vlastní lidi v deseti klíčových městech po světě, kteří chodí za architekty a designéry. Pořád jim představujeme nové věci, ukazujeme vzorky a prezentace. Je třeba něco zaujme a mají na to projekt. Tohle nemůžete dělat přes distributory, ti nikdy nemají tu vášeň ani smysl pro detail.

Takže takoví klienti vyžadují speciální péči?

A je to drahá péče! Musíte platit třeba dvacet třicet lidí, kteří žijí ve světě a musejí mít samozřejmě příjem, který odpovídá životu v New Yorku, Tokiu a podobně. Často mají rodiny a platí dětem školy a školky, což je taky drahé. Ale uvědomili jsme si, že je to jediný způsob, jak naše vztahy smysluplně budovat. V dlouhodobém horizontu se to vyplatí.

Odlišit se Lasvitem

Proč zmíněné značky chtějí takové fasády?

Berou to jako znak odlišení. Smyslem každého byznysu je odlišit se. Odlišit se cenou může jen jedna firma – ta nejlevnější. Všichni ostatní to musí udělat jinak. Dá se odlišit servisem nebo designem, přičemž většina společností se snaží o oboje. Naše fasády o velikosti tři krát deset metrů opravdu dokážou obchod odlišit od všech ostatních v ulici.

Jak velkou pec na vytváření takových fasád musíte mít?

Největší je šest krát tři metry. Často ale děláme menší velikosti, protože jsou praktičtější na výrobu i dopravu.