Evropské volby: Sprcha pro vládu, nástup nové opozice

Andrej Babiš zaznamenal po dvou velkých porážkách opět vítězství. Jeho hnutí vyhrálo evropské volby, získalo o pět procent více než v roce 2019 a o jeden mandát navíc. Pro Babiše to může být důležité povzbuzení poté, co jeho hnutí prohrálo ve sněmovních volbách 2021 a on sám také v prezidentské volbě na počátku minulého roku.

Koalice Spolu si ověřila, že společná kandidátka tří stran funguje. Nenaplnila se sice optimistická hesla ze závěru kampaně o tom, že společně mohou vyhrát. Více než dvaadvacet procent a šest mandátů zároveň není žádné Waterloo, uvážíme-li jak nepopulární je nyní vláda, ve které hraje Spolu hlavní roli. Možná by se spíše dalo hovořit o „nevýhře“, jak kdysi jednu z volebních porážek komentoval zakladatel ODS Václav Klaus. Pro tři zúčastněné strany může být důležité i to, že žádná z nich nebyla vykroužkována, ODS má tři mandáty, TOP 09 dva a lidovci jeden. Nejvýhodnější tak byla tentokrát vzájemná spolupráce asi pro TOP 09.

Celkově ovšem strany vládní koalice pohořely, a to zejména kvůli výsledku dvou menších subjektů, Starostů a Pirátů. Necelých devět procent pro kandidátku vedenou dvojicí Danuše Nerudová a Jan Farský je zcela jistě daleko za očekáváním. Stejně tak je jasným neúspěchem šest procent pro Piráty.

Výrazné ztráty koalice

Před pěti lety, v evropských volbách 2019, získaly strany dnešní vládní koalice dohromady 47,4 procenta hlasů (ODS 14,54 %, Piráti 13,95 %, STAN a TOP 11,65 % a KDU-ČSL 7,24 %). Celkem měly 12 mandátů z celkových jedenadvaceti europoslaneckých křesel.

Tentokrát měla pětikoalice o plných deset procent méně, přesně 37,17 % hlasů, a získaly devět křesel v Evropském parlamentu. Naopak dvanáct mandátů připadlo stranám opozičním.

V tomto směru lze určitě hovořit o neúspěchu i o tom, že voliči vyslali vládě vážné varování. Samozřejmě, že jsou volby do Evropského parlamentu jiné než domácí volby do Poslanecké sněmovny, nicméně účast byla poměrně vysoká (na evropské volby u nás zcela rekordní) a výrazná většina z těch, kdo přišli, hlasovala proti vládě. Té nepomohla ani rekordní volební účast v Praze, kde poprvé přišlo v evropských volbách přes čtyřicet procent voličů.

ANO s novou konkurencí

Před pěti lety ANO kandidovalo jako vládní strana, bylo to ovšem ještě v dobách vrcholící ekonomické prosperity a předtím, než Andrej Babiš za covidu předváděl, jaké to je, když se nedaří „řídit stát jako firmu“. Tehdy získali 21,18 procenta hlasů a šest křesel v Evropském parlamentu. Tentokrát si v obou směrech polepšili.

Nyní ANO kandidovalo z opozice, mělo to tedy teoreticky jednodušší už proto, že v polovině vládního období obvykle opoziční strany získávají lepší výsledky. Andrej Babiš chtěl navíc z těchto voleb udělat referendum o Fialově vládě. Pokud by se skutečně o pomyslné referendum jednalo, pro vládní koalici dobře nedopadlo.

Paradoxně se ovšem z výsledku příliš nemůže radovat ani samotné ANO. Jistě, vítězství se počítá. Zároveň je ale na obzoru nová konkurence.

Babišovo hnutí v několika posledních volbách celkem zdařile luxovalo hlasy konkurence ze současné opozice. Vybralo voliče sociální demokracii i komunistům, kteří skončili mimo český parlament. Šlachtovu Přísahu v posledních sněmovních volbách také udrželi pod pěti procenty. Tentokrát ovšem konkurence posílila, a to docela výrazně.

Vítězové: Turek a Konečná

Koalice Přísaha a Motoristé se může jednoznačně počítat mezi velké vítěze těchto voleb. Více než deset procent hlasů jim nepředpovídal žádný z průzkumů. Těsně před volbami se navíc začala řešit problematická minulost lídra kandidátky Filipa Turka, voliče to ale evidentně neodradilo. Naopak, Turek dostal více než 150 tisíc preferenčních hlasů, kroužkoval ho tak každý druhý volič jeho kandidátky. Tak vysoký podíl neměl nikdo jiný.

Obdobně musí být extrémně spokojená také komunistická předsedkyně Kateřina Konečná. Sama obhájila mandát a s koalicí Stačilo! překonala minulý výsledek KSČM skoro o polovinu, odměnou je také jeden mandát navíc. Evidentně zvolila správnou taktiku i podobu volební kampaně. Odchod komunistů do propadliště dějin se tak přinejmenším na čas odkládá.

Půjde Okamura do práce?

Mimořádně nervózní musí být z výsledků těchto voleb Tomio Okamura. Jeho SPD horko těžko přelezla pětiprocentní hranici a získala jeden jediný mandát. To je jasný neúspěch, který se nedá nijak „okecat“. Co je ale pro Okamuru ještě horší, že SPD výrazně zaostala jak za Turkem, tak za Konečnou. To může být znamením, že voliči, kteří chtějí změnu politických poměrů, už nevěří, že tu změnu může přinést Okamura. Už je v politice příliš dlouho a v očích mnohých potenciálních voličů se stal součástí establishmentu.

Okamura, který měl obě své strany – nejprve Úsvit a pak SPD – jako obchodně politický projekt, tak možná bude muset začít přemýšlet o novém zdroji obživy. Klidně se totiž může stát, že v příštích sněmovních volbách převezmou roli antisystémové opozice jiné strany.

Nerudová neumí koncovky

Když se Starostové přetahovali s TOP 09 o to, čí kandidátku povede Danuše Nerudová, věřili, že jim jméno bývalé prezidentské kandidátky může přinést výrazný volební bonus. Občas se mluvilo až o pěti procentech navíc. Od ženy, která získala přes sedm set tisíc hlasů v prezidentských volbách, by taková očekávání byla na místě.

Ukázalo se ovšem, že v hnutí STAN měli sledovat jiný aspekt prezidentské kandidatury Danuše Nerudové, než byl celkový počet získaných hlasů. A sice výrazné ztráty v koncovce volební kampaně. Ještě zhruba měsíc před volbou byla v průzkumech na stejné pozici jako Petr Pavel a Andrej Babiš a nakonec za oběma výrazně zaostala – o více než dvacet procent.

Ani tentokrát se koncovka nepovedla. V průzkumech se hnutí STAN většinou pohybovalo výše, než jak nakonec dopadlo. Zisk 8,7 procenta hlasů je nepochybně daleko za očekáváním, které hnutí při sestavování kandidátky mělo. I pro Víta Rakušana tak musí být tento výsledek důvodem k vážnému zamyšlení. Zvláště ve srovnání s výsledkem koalice Spolu. Ve sněmovních volbách měla koalice PirStan přes patnáct procent a Spolu sedmadvacet. Teď je poměr přibližně 9 ku 22 procentům.

Zdá se zároveň, že výsledek voleb pohřbil jakékoli naděje Danuše Nerudové na získání nominace na post eurokomisařky.

Pirátům teče do lodi

Z vládních stran jsou Piráti jediní, kteří byli na samostatné kandidátce před pěti lety i nyní. Proto lze nejlépe srovnávat dosažené výsledky. V roce 2019 získali 13,95 procenta a tři křesla v Evropském parlamentu. Pak prožili kroužkovací výplach při spolupráci se STAN ve sněmovních volbách 2021, a i proto nyní vyrazili do boje opět jen na vlastní triko.

Výsledek je ovšem tristní, na procenta získali méně než polovinu a místo tří mandátů mají pouhé jedno křeslo. Ivan Bartoš je tak v roli předsedy druhým největším loserem těchto voleb hned po Okamurovi. Pokud se Piráti dosud těšili z docela příznivých výsledků průzkumů volebních preferencí, teď dostali výrazný zásah pod čárou ponoru. Uvnitř strany navíc může zavládnout napětí, protože o místa v Evropském parlamentu přišly dvě výrazné figury, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa.

Voliči to berou vážně

Významnou zprávou právě skončených voleb je i celková volební účast. Ta dramaticky překonala všechny čtvery dosavadní volby do Evropského parlamentu – většinou to bylo zhruba 28 procent, tentokrát přes 36 procent. V tuto chvíli asi nelze určit, zda byla větším motivem vnitropolitická situace, nebo skutečnost, že si lidé více uvědomují, jak je pro jejich život důležité rozhodování na evropské úrovni.

V každém případě to ale můžeme brát jako dobrou zprávu. Tou špatnou by totiž bylo, kdyby lidé na volby rezignovali s pocitem, že stejně nemohou nic podstatného ovlivnit. Ti, kteří volí, ukazují, že berou osud své země vážně.