Český model levné práce se vyčerpal. Nadávání na Evropu nám nepomůže

Celkovou ekonomickou mentalitu v období před covidem a ukrajinskou válkou jste přirovnával k all-inclusive hotelu. V čem to spočívalo?

Pohybovali jsme se v době takřka nulových úroků. A úrok, to je cena peněz, které si můžete půjčit. Pokud nemáte správnou cenu, neumožňuje se vám to dobře rozhodovat. Když si lze půjčit v podstatě zadarmo, umožňuje to investovat i do nereálných projektů. Lidé pak spoléhají na to, že si levné peníze půjčí zase jinde.

Když pak ovšem úroky stouply, dostalo to některé investory do problémů.

Ano, protože jejich strategie najednou přestaly vycházet. Můžeme se na to ale dívat i pozitivně. Trh se u nás i ve světě pročišťuje od těch, kdo v podstatě neuměli moc podnikat a pracovat s rizikem. Vyšší úrokové sazby v tomto směru zapůsobily ozdravně. Najednou už jsme se nemohli chovat jako v tom hotelu, kde si naberete dva talíře s jídlem a jeden necháte, protože je to vlastně jedno. Najednou bylo potřeba mnohem víc uvažovat o tom, kam peníze půjčovat a investovat, protože ty peníze už měly svou cenu vyjádřenou úrokovou sazbou.

Nemáte pocit, že se v Česku ekonomická nálada pohybuje na kyvadlu mezi all-inclusive a rozvrzanou turistickou ubytovnou? Tedy, že oscilujeme mezi póly euforie a naprostého zmaru?

Nemyslím, že by to bylo české specifikum. Lidé po celém světě přepínají mezi přehnaným optimismem a přehnaným pesimismem. Možná je to tím, jak se svět zrychluje a my si zvykli všemu rychle dávat palec nahoru nebo palec dolů. Pro byznys je určitě lepší větší uvážlivost. Český problém vidím spíš v tom, že věříme, že nám bude dál fungovat stejný ekonomický model levné práce a subdodávek jako v posledních třiceti letech.

A nebude?

Já myslím, že nebude, jeho potenciál se do značné míry vyčerpal.

V čem spatřujete největší úskalí?

Jsme málo propojeni s okolím, s Evropou, zejména v mentální rovině. Jsme exportní ekonomika, dění na evropské úrovni nás hospodářsky silně ovlivňuje. A my přitom máme evropské volby za okrajové, ale zato strašně řešíme třeba volbu prezidenta. Prezident přitom, při veškeré úctě, má na stav ekonomiky minimální vliv, na rozdíl od dění na evropské úrovni.

Možná máme z vystoupení našich politiků pocit, že tam stejně nic moc neovlivníme.

To by ovšem byla velká chyba. Jasně, když budeme sedět doma s rukama v klíně a nadávat, jak to tam blbě vedou, tak skutečně nic neovlivníme. Ale pokud se budeme do toho dění aktivně zapojovat, vybudujeme si respekt a můžeme ovlivnit spoustu věcí. Vyjednávání se ovšem nedá vést z pozice „ne, ne, ne“, je potřeba uvažovat o reálných alternativách, odpracovat si je a nacházet pro ně spojence.

Džungle prašivých dluhopisů

Máme my Češi tendenci podléhat nadšení a panice i v oblasti investic?

My pracujeme s konzervativními klienty, podle toho vypadají i naše investiční strategie. A proto nemají ani nějaký vážný důvod k panice, pokud se ekonomický cyklus zhoupne směrem dolů. Ti, kteří hodně riskují, aby dosáhli vysokých výnosů, mohou samozřejmě také hodně ztrácet. A tam se pak asi panika projevuje.