ANKETA: Jak jste kdysi prožívali své první volby? 

Trpím milosrdnou ztrátou paměti. Nepamatuju si křivdy, bolístky, věci, které nepotřebuju. Někdy bohužel ani ty, které by se hodily. První volba, která mi utkvěla, je až ta prezidentská z roku 2013. Jeli jsme s partou filmařů, bývalých studentů FAMU, na farmu v jižních Čechách a všichni jsme si pečlivě vyjednali v Praze voličské průkazy. Posilněni nadšením i trochou vína jsme to šli Karlu Schwarzenbergovi hodit v šumavské vísce, kde jsme naprosto vychýlili místní výsledky voleb. A večer jsme pak všechno víno dopili na žal.

Začátkem osmdesátých let, když jsem přijel z Bagdádu do Prahy a nastoupil na základku, se ve škole volil král karnevalu. Přivezl jsem si krásný kovbojský oblek a volil samozřejmě sebe. Komunistické učitelky malého snědého kovboje nenáviděly od prvního okamžiku a vyhrát mě nenechaly, naopak mě pranýřovaly coby představitele nepřátelských, západních mocností. Vyhrál to jakýsi český mrzák, co si vyrobil odporný převlek z krepového papíru – od té doby jsem už nikdy nikoho nevolil a nebudu. Volte si tady ty krepákový mrzáky sami, když vás to baví!

Roku 2006 jsem věřil, že jako volič začnu měnit svět. Šel jsem u nás v Jeseníku hodit lístek do urny s přehnaným pocitem dospělosti, připadal si důležitě – dnes vím, že v osmnácti člověk politiku moc nechápe. Dal jsem si práci a pročetl většinu politických programů, věřil jsem, že to s námi strany myslí dobře, chtějí změny k lepšímu. Volil jsem, jak jsem volil, a už bych tak nikdy nevolil – levici. Momentálně mě trápí, jak těžko si vybírám favorita v nadcházejících volbách, protože mi chybí nějaká opravdová pravicová strana.

Osmého června 1990 jsem dostala od babičky knihu s věnováním: „Peťulce v den prvních svobodných voleb.“ Bylo mi jedenáct, ta kniha se jmenovala Osudy zlatých pokladů, napsal ji Milan Vároš a strašně mě bavila… Na svoje vlastní první volby z června roku 1998 si moc nevzpomínám, nikdy ale nezapomenu na boudu s opoziční smlouvou mezi ČSSD a ODS, která přišla krátce poté. Pro devatenáctiletou dívku to byla definitivní deziluze. Poučení znělo: už nikdy nenaskočit na žádnou mobilizaci pod vlajkou politické strany.