Skvostné časy squatů

Před několika lety procházela Gabriela Kontra svůj archiv a našla spoustu fotek. „Ve všech těch krabicích toho bylo tolik, co jsem nikdy nevyndala,“ říká. Gabriela se v devadesátých letech pohybovala ve světě squaterů, v krabici tak byly mimo jiné i její snímky z pražského squatu Medáků. A tudíž ji napadlo, že by mohla zkusit zmapovat všechny podobné komunity v hlavním městě – squaty, z nichž dneska už neexistuje ani jeden.

Vznikl tak soubor unikátních snímků, které byly vůbec poprvé publikovány v nějaké knize. Krátce nato se Gabriela Kontra rozhodla vydat další knihu. Opět s jedinečnými fotografiemi a opět popisující specifickou subkulturu. Tentokrát šlo o pražské techno party: tato kniha už vyšla v jejím nově založeném nakladatelství Divočina. A právě nyní vydává další knihu, o českých punkových kapelách.

Zlaté časy squatů

Gabriela Kontra je dokumentaristka, která vystudovala fotografii na pražské FAMU. Ještě během studia natočila se spolužačkou dokumentární film Porodní plán, který byl sondou do stavu zdejšího porodnictví. Pak se na několik let od svého oboru částečně odpoutala. Se svým tehdejším mužem Martinem Kontrou v roce 2010 založila a provozovala na pražské náplavce Bajkazyl: místo, které sloužilo jako servis, půjčovna a svépomocná dílna kol, současně jako významný kulturní bod a pak také bar, kde se dá napít.

Nedávno se Gabriela Kontra ke své původní profesi zase vrátila. A začala právě knihou o pražských squatech (nebo též „skvotech“) pod názvem Padáme i na tvou hlavu. Odkud ten název? „Koukale, padáme i na tvou hlavu“ je totiž slavný nápis, který na střechu posledního obydleného domu v bývalé smíchovské dělnické kolonii Buďánka napsal před lety Ludvík Hradilek; fotograf, který stál u vzniku časopisu Respekt. Jeho rodina se nakonec v domě, který vlastní, udržela a žije v něm dodnes.

Zmíněný Jan Koukal byl v letech 1993 až 1998 primátorem hlavního města. „Ty roky byly klíčové. Tehdy se lámal subkulturní chleba,“ dočteme se v knize s podtitulem Skvoty, centra, kluby v Praze. Co bylo, co zbylo z devadesátek. „Devadesátky byly roky nevídané svobody. Než si stát začal dělat na svém dvorku pořádek,“ píše se v ní.