Krok k přírodě. Jak se mění přístup k plýtvání jídlem a omezení plastů

Kdyby si tuto přílohu s podtitulkem Udržitelnost přečetla moje babička, možná by se pozastavila nad tím, proč z toho děláme takovou vědu. Tématem článků je totiž hlavně neplýtvání potravinami, úklid bez chemie či šetření obaly. S tím její generace opravdu neměla problém.

U plýtvání jídlem čísla hovoří jasně – tři čtvrtiny vyhozeného jídla z téměř jednoho tisíce tun za rok pocházejí z domácností. Až pak následují zemědělci, výroba, obchodní řetězce. Dnes už prostě neumíme hospodařit tak, abychom snědli když ne vše, tak aspoň skoro vše. 

Příčin tohoto problému je celá řada – od lepší životní úrovně přes širokou nabídku v obchodech až po uspěchaný život, kdy si šetříme čas nákupem polotovarů či hotových jídel. Ty pak ale logicky nevydrží tak dlouho.

Dneska už si skoro nikdo nedává starší chleba do melty, aby se nemusel vyhodit. Nebo nedělá ze zbytků brambor škubánky či bramborové placky. Většina z nás nežije na vesnici, kde by se různé zbytky daly domácím zvířatům. I když třeba taková slepice zažívá celkem boom, ale o tom zase jindy.

Plýtvání přitom nepřináší jen finanční ztráty, je zátěží i pro životní prostředí. Evropská unie, firmy i nejrůznější neziskové organizace se proto snaží o změnu. Jedním ze způsobů je právě návrat k tomu, co naše babičky věděly moc dobře: Nakupovat jen to, co spotřebuji (a ne to, na co mám peníze nebo v tu chvíli chuť). A pak využít zbytky. Kuchařek na toto téma je ostatně mnoho.

Podobně je tomu i v další oblasti našeho života, které se chtě nechtě nevyhneme. A to je úklid. Naše domácnosti ovládly nejrůznější vychytávky, navoněné úklidové prostředky i ty drastické, ničící cokoliv živého i neživého v okolí pěti metrů.

Nyní se ručička vychyluje zase trochu zpět do rovnováhy a při úklidu objevujeme staré dobré základní prostředky, ocet, sodu či kyselinu citronovou (tedy obyčejný citron).

To vše neznamená návrat do jeskyně a odhození veškerých výdobytků moderní civilizace, jak odpůrci rádi namítají. Jde jen o to, zabudovat do dnešního konzumního způsobu života jistou umírněnost. Ta se totiž vyplatí nejen našim peněženkám, ale celé planetě.