Zbrojte, ať je mír. Rusko zneužívá Ukrajinu jako cvičák pro třetí světovou

Ruské vedení často hrozí válkou. Ale obyčejní Rusové prý válku nechtějí. Jenže nejsou (krom několika beznadějně statečných) slyšet. Možná se ozývají, ale ruská moc umí protestní hlasy potlačit. Z Ruska se tak ozývá: Válku ano. Je spravedlivá, mír je její triviální doprovod. Potrvá do chvíle, než gosudar Puška určí začátek. Pak zazní strašlivý úder rakety Car, kterou dosud nikdo neviděl. 

Car raketa

Kreml nazývá přepadení Ukrajiny podivným názvem dočasné cvičné opatření, či tak nějak podobně. Jako vždy nazývají jasné události zašmodrchaným jazykem, který z nás má udělat blbce. 

Ukrajina není jen pole válečné, nýbrž obrovské pole cvičné, jaké žádná armáda před útokem nikdy neměla k dispozici. Pro nás válka, pro Rusy cvičák. Zkoušejí tam, co jim funguje, co nefunguje a kterého generála je třeba včas vyhodit. Nacvičují to po částech. Na obrovském cvičišti, říkejme mu válečný trenažér, zkoumají taktiku, strategii, ověřují velení vojskům i logistiku a kvalitu výcviku. Nacvičují, jak vyhladit město. Prověřují pásma bombardování, zakládají požáry, zatýkají děti, odvážejí pračky a ledničky domů. Pro agresora chystajícího se ke skoku je Ukrajina ideální cvičák. Příští nepřítel, který je už dnes nepřítelem v pořadníku, se třese, aby Rusové nepřešli k nácviku jaderných granátů v boji muže proti muži či nezkoumali, kam Car raketa po odpálení asi zamíří. My se na válku s nimi nepřipravujeme. Věříme, že je Ukrajinci z cvičiště vyženou sami. Některé demokratické státy se bojí, že budou zataženy do války s Rusy. Nevědí, že už v ní jsou. Chtějí, aby se jimi dodanými zbraněmi nestřílelo do Ruska. Podporu Ukrajině by rádi předali chytré horákyni. Dát i nedat. Aby ta podpora nepředělala cvičení ve válku. Ale kdy bataliony vyrazí, rozhodne Moskva, ne my.