Hokej versus fotbal? Ženy mají jasno

Večer po semifinále se Švédskem byly restaurační zahrádky obsypané lidmi za hojné účasti žen. Hovory se točily až na výjimky kolem hokeje. Dokonce i mezi návštěvníky pražského veletrhu Svět knihy a školní výstavy na Akademii výtvarných umění bylo slyšet dámskou společnost pět ódy na Gudasovy obranné zákroky a Sedlákovy proměněné blafáky. Čím se hokej liší od fotbalu, který takové emoce mezi ženami a dívkami nebudí?

Padá víc gólů, není nouze o dramatické zvraty, hráči jsou větší tvrďáci, v hale je teplo – bývají obvyklé argumenty. Není to taková nuda jako fotbal, kde se pořád na něco čeká, zatímco hokej nabízí nepřetržitou diváckou show (kostka nad ledem, muzika, maskoti na tribunách). Komentátor Robert Záruba nabízí další důvod: „Osudy národního týmu odrážejí osudy této země,“ připomněl v pořadu Spotlight. V roce 1938 porazili domácí hokejisté na Štvanici hajlující Němce, v roce 1950 byli nejlepší hráči odsouzeni v zinscenovaných politických procesech, výhry nad Sovětským svazem v roce 1969 vstoupily do dějin jako „odplata“ za okupaci a i další bitvy s „Rusáky“ sloužily jako ventil v normalizační beznaději… 

Jsme hokejová republika, dalo by se říci. Přesto bych euforii nad tím, jak hokej válcuje fotbal, zkusil krotit. Na ledě máme větší naději na absolutní triumf, což táhne. Staroměstské náměstí ale dokázal naplnit i fotbalový nároďák, když se v roce 1996 vrátil z Anglie, kde se probojoval do finále ve Wembley. A jsem přesvědčen, že kdyby se hrálo semifinále mistrovství světa Česko–Brazílie, bude na náměstích taky hlava na hlavě. 

Tak uvidíme, co ukáže turnaj v Německu.