Nejlepší spolubydlící. Rok života s Franzem Kafkou

Franz K. je ten nejlepší ze všech možných spolubydlících. Až na to, že nesnáší zvuky. Zajisté jenom některé. Například šeptání. Čím neslyšnější, tím hůř. A když soused za zdí vedlejšího bytu zakašle, jeho kašel Franze K. bolí více než jeho.

Jiné mu zase znějí v hlavě už od dětství a nemůže se jich zbavit, například zvuk, který vydává šťavnatá židovská klobása, baculatá jako vodní krysa a stejně tak pištící při rozkrojení její napnuté kůže. Občas má Franz K. pocit, že v prázdném bytě nad ním kdosi od rána do večera dupe sem a tam v těžkých botách a spouští tam jakýsi bezúčelný hlukový aparát, vyrábějící iluzi hry v kuželky. Těžká koule se rychle valí po celé délce stropu, narazí do rohu a s těžkopádným rachotem se valí zpět.

Služky na půdě mu při věšení prádla svými pantofli doslova prohmatávají lebeční klenbu. Z pokoje o patro níž pořád dokola bouchají rozrážené dveře, přes den tady křičí a pobíhají děti, jejich chůva se snaží vynutit si ticho křikem a večer místo dětí začnou hlasitě žvanit dospělí, jako by dole měli každý den svátek. Až když konečně všechno ztichne, Franz K. si uvědomí, že jej nerušil neklid bytu, ale jeho vlastní neklid.

Franz K. je ten nejlepší ze všech možných spolubydlících. Vím to dobře, protože poslední rok jsme bydleli spolu.