Vstaň a hraj

Barbora Postránecká

3. dubna 2022

Reportér 04/2022 · Číslo 92

Vstaň a hraj

16 minut

Jestli by Jitka Andrlíková mohla něco rozdávat, je to nezlomnost. Její životní plány jí během studií na DAMU překazila mrtvice – pak zažila ještě další dvě. Kariéra v kamenném divadle už nebyla možná, místo toho ale začala jezdit po školách. Na jí organizovaných představeních si děti mohou zkusit třeba to, jaké to je, být v roli šikanovaného, a jak se tomu ubránit. Chce po nich, aby přepisovaly scénáře, které se odehrávají ve skutečném světě.

Žila nadoraz. Studovala na katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU a k tomu ještě na katedře výchovné dramatiky. Do toho měla angažmá v pražském divadle Minor, které hraje pro děti. Psal se rok 2003 a do státnic jí zbývalo čtrnáct dní. Těšila se, že až dokončí školu, bude mít víc času hrát nejen dopoledne pro děti, ale taky večer pro dospělé…

Pak přišel onen pátek. Měla první volný den po půl roce. Na ten moment si přesně nevzpomíná, asi se to přihodilo v noci. Dobře si ale pamatuje, že se pak celých pět dní nedařilo doktorům přijít na to, co se jí stalo. Rozuměla všemu, co ostatní říkají, ale sama nedokázala nic říct. Nemohla hýbat pravou rukou, klopýtala na pravou nohu. Nic nepřečetla, nic nenapsala.

Kamarádka ji nejdřív vzala k psycholožce. „Ta usoudila, že toho mám prostě hodně, a dala mi prášky na spaní,“ popisuje po letech šestačtyřicetiletá Jitka Andrlíková průběh prvního životního nárazu. Další terapeutka jí řekla, že by to mohl být neurologický problém, a poslala ji do nemocnice. To už byla sobota. Neurolog se na ni v nemocnici podívat nepřišel, místo něho ji vyšetřila psychiatrička. V lékařské zprávě stálo, že pacientka „může mluvit, ale nechce, může psát, ale nechce“. S tím Jitka Andrlíková odešla domů.

S kamarádkou se pak dohodla, že ji odveze do Bohnic do krizového centra. Pátý den se konečně dostala k bohnickému neurologovi, který s ní udělal jednoduché cvičení: „Zavřete oči a dejte pravou ruku na nos. Projděte se rovně. Předpažte.“ Okamžitě volal záchranku. V nemocnici ji poslali na CT a verdikt zněl jasně: mrtvice.

Existují dva typy mrtvice. U prvního (ischemického) typu dojde k ucpání cév, v důsledku čehož se přeruší normální krevní oběh v mozku. U druhého v mozku praskne tepna a následuje krvácení. V případě Jitčina nálezu šlo o ten první, ischemický typ. A jak říká, strašlivý. „Našli útvar velký asi pět krát sedm centimetrů, tedy pět na sedm centimetrů mrtvých buněk, což je obrovské množství,“ popisuje Jitka, která prý zprvu nechápala, co jí to říkají. „Jaká mrtvice?“ divila se.